Logika XXI [příprava]
| raw | skeny ◆ private seminar | preparatory notes, Czech, origin: 11. 5. 1988
the text is preparatory to this final document:Logika XXI
Machine transcription, not yet edited
====================
286 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 13.6.88 - Subjekt, tělo a LOGOS 01 Předminule jsme provedli rozlišení mezi psem jako celkem psího života /superudálostí psí bytosti, pravého jsoucna/ a mezi psem jako subjektem. Veškeré psí akce náleží do rám ce oné superudálosti, ale jejich subjekty nejsou totožné, nýbrž liší se mezi sebou. 02 V tomto prvním přiblížení jsme nechali stranou řadu dalších aspektů, které však při důkladném zkoumání nelze nechat bez povšimnutí. Akce nemohou být prováděny leč prostřednictvím těla. Ani tělo psa nemůže být ztotožněno s celkem jeho života, nebot v každém údobí života, ba dokonce v každém okamžiku životním se tělo, jež má pes právě k dispozici pro své akce, poněkud odlišné od těla v údobích a dokonce okamžitích jiných. 03 Tělo a tělesnost souvisí jistým, dosud blíže neprokoumanýn způsobem se základním rysem událostného dění, totiž se zvnějšňováním vnitřního. Tělo je totiž možné pouze díky tomu, že to, co je původně vnitřní /nepředmětné/, se zčásti přeměňuje na vnjějšek a jako vnějšek je přístupné odjinud, zvnějška, tj.pro jiné události, pro jejich akce a reakce. 04 To, co se nám tedy jeví jako tělo, je vlastně rezultát nesčíslných reakcí rozmanitých /pravých/ událostí jedněch na druhé. Tyto vzájemné reakce mohou být dále nekoordinované, a pak jsou jinými /vyššími/ událostmi registrovány jako hromady či tělesa /eventuelně ještě rozmanitě jinak/, ale mohou být také nějak koordinovány, a význačným typem takové koordinovanosti jsou orgnická těla. 05 Tělo je produktem dění oné superudálosti, která "má" to to tělo. Aby je vskutku "měla", aby jím "vládla", musí bezpo mínečně svěřit tuto vládu jinému svému produktu, totiž sul jektu. Konstituce subjektu a konstituce těla musí postupovat paralelně a ve z vzájemné souvislosti a závislosti. Souvislost mezi subjektem a jeho tělem je zajišťována akcemi, přičemž akce vytvářejí jak subjekt, tak tělo. 06 V určitém smyslu, který bude třeba ještě upřesnit, nenáleží ani subjekt, ani tělo k oné superudálosti, jíž je např. pes jako časoprostorové "pravé" jsoucno, nýbrž přesahují vždy její rámec /i když je nelze redukovat na tento přesah/. Pokud tělo zcela vypadne zarámce superudálosti, je to mrtvé tělo. Subjekt mimo superudálost /a tím též mimo tělo/ není skutečný, neboť není schopen skutku. V 88 88-469
286 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 13.6.88 - Subjekt, tělo a LOGOS 01 Předminule jsme provedli rozlišení mezi psem jako celkem psího života /superudálostí psí bytosti, pravého jsoucna/ a mezi psem jako subjektem. Veškeré psí akce náleží do rám ce oné superudálosti, ale jejich subjekty nejsou totožné, nýbrž liší se mezi sebou. 02 V tomto prvním přiblížení jsme nechali stranou řadu dalších aspektů, které však při důkladném zkoumání nelze nechat bez povšimnutí. Akce nemohou být prováděny leč prostřednictvím těla. Ani tělo psa nemůže být ztotožněno s celkem jeho života, nebot v každém údobí života, ba dokonce v každém okamžiku životním se tělo, jež má pes právě k dispozici pro své akce, poněkud odlišné od těla v údobích a dokonce okamžitích jiných. 03 Tělo a tělesnost souvisí jistým, dosud blíže neprokoumanýn způsobem se základním rysem událostného dění, totiž se zvnějšňováním vnitřního. Tělo je totiž možné pouze díky tomu, že to, co je původně vnitřní /nepředmětné/, se zčásti přeměňuje na vnjějšek a jako vnějšek je přístupné odjinud, zvnějška, tj.pro jiné události, pro jejich akce a reakce. 04 To, co se nám tedy jeví jako tělo, je vlastně rezultát nesčíslných reakcí rozmanitých /pravých/ událostí jedněch na druhé. Tyto vzájemné reakce mohou být dále nekoordinované, a pak jsou jinými /vyššími/ událostmi registrovány jako hromady či tělesa /eventuelně ještě rozmanitě jinak/, ale mohou být také nějak koordinovány, a význačným typem takové koordinovanosti jsou orgnická těla. 05 Tělo je produktem dění oné superudálosti, která "má" to to tělo. Aby je vskutku "měla", aby jím "vládla", musí bezpo mínečně svěřit tuto vládu jinému svému produktu, totiž sul jektu. Konstituce subjektu a konstituce těla musí postupovat paralelně a ve z vzájemné souvislosti a závislosti. Souvislost mezi subjektem a jeho tělem je zajišťována akcemi, přičemž akce vytvářejí jak subjekt, tak tělo. 06 V určitém smyslu, který bude třeba ještě upřesnit, nenáleží ani subjekt, ani tělo k oné superudálosti, jíž je např. pes jako časoprostorové "pravé" jsoucno, nýbrž přesahují vždy její rámec /i když je nelze redukovat na tento přesah/. Pokud tělo zcela vypadne zarámce superudálosti, je to mrtvé tělo. Subjekt mimo superudálost /a tím též mimo tělo/ není skutečný, neboť není schopen skutku. V 88 88-469
====================
287 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
07 Řecká antika razila pojetí tohoto vztahu mezi tělem a sub jaktem jakožto substanciální dualismus duše a těla; tím ovlivnila celéu evropskou tradici, takže dokonce ještě v druhé polovina našeho století je možno mluvit o "péči o duši" jako o něčem aktuálním a ještě dnes smysluplném. Někdy se ještě dále rozlišuje mezi duší a duchem. Představy o vzájemném vztahu těla, duše a eventuelně ducha se ovšem velice různí. 08 E.Rádl ve své poslední knížce, která vyšla až po jeho smr ti, načrtl /bez důkladnějšího zpracování/ jiné pojetí našeho problému, jež po mém soudu stojí za pozornost přinej menším v některých ohledech. Rádl má ze důležité zdůraznit, že "život je neviditelný" a že "živé bytosti ...jsou nehmotné a pouhým smyslům nepřístupng" /II.b/: "Skutečná živá bytost je však tak nehmotná, jako byla republika řím ská anebo jako je katolictví." /II.a/ "živá bytost je neviditelná a nehmotná jako Platonova idea, jako plán podniku, jako duše" /II.a/. 09 Se stejným důrazem však Rádl podtrhuje také druhou věc: "život je nutně vázán na hmotu /a energii/ a.... nemůže existovat bez ní, ačkoliv hmotou ani energií není". Ačkoliv živé bytosti "jsou nehmotné a pouhým smyslům nepřístu pné,"mohou žít a provádět své úkoly /na zemi/ pouze ve hmotě a síle, bez vlády nad hmotou a nad energií, které jsou částí tohoto viditelného světa, života není. Toto je věc podivuhodná: život /vitálnost i morálnost/ není hmotný, ale bez hmoty na tomto světě nevládne." /II.b/ 10 A Rádl formuluje vlastní problém: "Proč toto spojení těla se životem je nutné, proč život sedí ve svém těle jako ve vězení, kterého nemůže opustit než smrtí, o tom není ani potuchy; selhaly však všechny pokusy obejít toto nutné podřízení těla životu a oddělit vládu života od jejích prostředků." "Život je fatálně spjat s tělem; ačkoli je neviditelným a místně neurčitelným programem, nemůže vlád nout jinak, než že ovládá, řídí, pořádá tělo." /ILb/ 11 Pochopitelně nezbývá než provést některé korektury, zejmé na tam, kde Rádl stále ještě zůstává pod vlivem řecké antiky, zejména pak Aristotelovým. /"forms živých bytostí, zvláštní pro každý druh, rod, čeled, řád a tak dále"- s. 25/. My vidíme věci jinak: setrvačnost druhu, rodu, řádu a pod. počítáme stále ještě k tělu. Fatální spjatost života s tělem v sobě zahrnuje fatální spjatost s rody, čeleděmi, řády atd. - obojí je totiž možno vidět. 88-462 V 88
287 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
07 Řecká antika razila pojetí tohoto vztahu mezi tělem a sub jaktem jakožto substanciální dualismus duše a těla; tím ovlivnila celéu evropskou tradici, takže dokonce ještě v druhé polovina našeho století je možno mluvit o "péči o duši" jako o něčem aktuálním a ještě dnes smysluplném. Někdy se ještě dále rozlišuje mezi duší a duchem. Představy o vzájemném vztahu těla, duše a eventuelně ducha se ovšem velice různí. 08 E.Rádl ve své poslední knížce, která vyšla až po jeho smr ti, načrtl /bez důkladnějšího zpracování/ jiné pojetí našeho problému, jež po mém soudu stojí za pozornost přinej menším v některých ohledech. Rádl má ze důležité zdůraznit, že "život je neviditelný" a že "živé bytosti ...jsou nehmotné a pouhým smyslům nepřístupng" /II.b/: "Skutečná živá bytost je však tak nehmotná, jako byla republika řím ská anebo jako je katolictví." /II.a/ "živá bytost je neviditelná a nehmotná jako Platonova idea, jako plán podniku, jako duše" /II.a/. 09 Se stejným důrazem však Rádl podtrhuje také druhou věc: "život je nutně vázán na hmotu /a energii/ a.... nemůže existovat bez ní, ačkoliv hmotou ani energií není". Ačkoliv živé bytosti "jsou nehmotné a pouhým smyslům nepřístu pné,"mohou žít a provádět své úkoly /na zemi/ pouze ve hmotě a síle, bez vlády nad hmotou a nad energií, které jsou částí tohoto viditelného světa, života není. Toto je věc podivuhodná: život /vitálnost i morálnost/ není hmotný, ale bez hmoty na tomto světě nevládne." /II.b/ 10 A Rádl formuluje vlastní problém: "Proč toto spojení těla se životem je nutné, proč život sedí ve svém těle jako ve vězení, kterého nemůže opustit než smrtí, o tom není ani potuchy; selhaly však všechny pokusy obejít toto nutné podřízení těla životu a oddělit vládu života od jejích prostředků." "Život je fatálně spjat s tělem; ačkoli je neviditelným a místně neurčitelným programem, nemůže vlád nout jinak, než že ovládá, řídí, pořádá tělo." /ILb/ 11 Pochopitelně nezbývá než provést některé korektury, zejmé na tam, kde Rádl stále ještě zůstává pod vlivem řecké antiky, zejména pak Aristotelovým. /"forms živých bytostí, zvláštní pro každý druh, rod, čeled, řád a tak dále"- s. 25/. My vidíme věci jinak: setrvačnost druhu, rodu, řádu a pod. počítáme stále ještě k tělu. Fatální spjatost života s tělem v sobě zahrnuje fatální spjatost s rody, čeleděmi, řády atd. - obojí je totiž možno vidět. 88-462 V 88
====================
288 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
12 Odmítneme-li takto slovo "forma" /tvar/, neodmítáme tím ještě slovo "řád", "uspořádání", "program". /Jde o přesnější vymezení, nebot i uspořádání může být chápáno jako forme ovšem v jiném smyslu / Rádl mluví o "neviditelném a místně neurčitelném programu". To může také vzbudit nežádoucí konotace a představy, např. jako by onen program byl něčím mimo prostor a mimo čas, nad prostorem a nad časem. Důležitá je jiná charakteristika Rádlova, totiž "pouhým smyslům nepřístupné"; právě takto musíme chápat slova jako "neviditelné" /případně "neslyšitelné", "mehmatné" a pod./ ! 13 Pro nás to, co se ukazuje, je přístupné pouhým smyslům /i tady ovšem s rezervou !/. Tam, kde je navíc nutný LOGOS, tam jde o vyjevování. Živá bytost se ukazuje jako tělo, ale ve skutečnosti není s tělem totožná. Živá bytost je víc ne než tělo, ale také tělo je víc než živá byto/přesahuje rá mec živé bytosti/. Ve těle ze živé bytosti stále něco odpadá, odumítá, je z ní vylučováno atd. /Srv.Senekuv 58.list Luciliovi, s.99 čes.překl.: "tělo, něco tak prchavého"./ Tě lo však má i své setrvačnosti. Ty však neukazují někam dál či lépe než změny. 14 Podobně to je s živou bytostí jako subjektem. Takésubjekt vykračuje z rámce živé bytosti jako celku, a zároveň je tento celek víc než může být subjekt. "Dějiny" subjektu podobně jako "dějiny" těla jsou odlišné od superudálosti živé bytosti vcelku, ale nejen souvisí, nýbrž místy se i překrývají či spíše navzájem prostupují. Každá živá bytost je tedy jakási "trojice" či "trojina". Uvedené trojí spolu souvisí, je spolu navzájem spjato, ale není totožné a musí být odlišováno. 15 Budeme-li chtít zkoumat působnost LOGU na úrovni dějin, musíme si být dost jasně a zřetelně vědomi toho, že člověk se stává dějinnou bytostí jako subjekt, nikoliv jako tělo, a také a to je zvláště důležité - nikoliv jako živá bytost vcelku. Budeme si proto muset ujasnit, co to je dějinný subjekt, a potom zejména, co to je etický subjekt a politický subjekt. 16 Jak se ukazuje, letos nemůžeme ukončit filosofickou logiku resp. filosofii LOGU, protože jsme se dostali ledva na práh funkce LOGU v dějinách, tj. k otázce, jak se prosazuj je a uplatňuje LOGOS v nepravých /dějinných/ událostech prostřednictvím dějinncý subjektů. /Též ffie !/ 88-463 11. V. 88
288 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
12 Odmítneme-li takto slovo "forma" /tvar/, neodmítáme tím ještě slovo "řád", "uspořádání", "program". /Jde o přesnější vymezení, nebot i uspořádání může být chápáno jako forme ovšem v jiném smyslu / Rádl mluví o "neviditelném a místně neurčitelném programu". To může také vzbudit nežádoucí konotace a představy, např. jako by onen program byl něčím mimo prostor a mimo čas, nad prostorem a nad časem. Důležitá je jiná charakteristika Rádlova, totiž "pouhým smyslům nepřístupné"; právě takto musíme chápat slova jako "neviditelné" /případně "neslyšitelné", "mehmatné" a pod./ ! 13 Pro nás to, co se ukazuje, je přístupné pouhým smyslům /i tady ovšem s rezervou !/. Tam, kde je navíc nutný LOGOS, tam jde o vyjevování. Živá bytost se ukazuje jako tělo, ale ve skutečnosti není s tělem totožná. Živá bytost je víc ne než tělo, ale také tělo je víc než živá byto/přesahuje rá mec živé bytosti/. Ve těle ze živé bytosti stále něco odpadá, odumítá, je z ní vylučováno atd. /Srv.Senekuv 58.list Luciliovi, s.99 čes.překl.: "tělo, něco tak prchavého"./ Tě lo však má i své setrvačnosti. Ty však neukazují někam dál či lépe než změny. 14 Podobně to je s živou bytostí jako subjektem. Takésubjekt vykračuje z rámce živé bytosti jako celku, a zároveň je tento celek víc než může být subjekt. "Dějiny" subjektu podobně jako "dějiny" těla jsou odlišné od superudálosti živé bytosti vcelku, ale nejen souvisí, nýbrž místy se i překrývají či spíše navzájem prostupují. Každá živá bytost je tedy jakási "trojice" či "trojina". Uvedené trojí spolu souvisí, je spolu navzájem spjato, ale není totožné a musí být odlišováno. 15 Budeme-li chtít zkoumat působnost LOGU na úrovni dějin, musíme si být dost jasně a zřetelně vědomi toho, že člověk se stává dějinnou bytostí jako subjekt, nikoliv jako tělo, a také a to je zvláště důležité - nikoliv jako živá bytost vcelku. Budeme si proto muset ujasnit, co to je dějinný subjekt, a potom zejména, co to je etický subjekt a politický subjekt. 16 Jak se ukazuje, letos nemůžeme ukončit filosofickou logiku resp. filosofii LOGU, protože jsme se dostali ledva na práh funkce LOGU v dějinách, tj. k otázce, jak se prosazuj je a uplatňuje LOGOS v nepravých /dějinných/ událostech prostřednictvím dějinncý subjektů. /Též ffie !/ 88-463 11. V. 88