Diskuse o životním prostředí s Bedřichem Moldanem
Machine transcription, not yet edited
====================
s1b diskuse o životním prostředí s Bedřichem Moldanem.flac
====================
Já mám věc, to je, jak ten dalipář nic neulovil, ale vždycky našel vejce, si vezl ho domů a dal ho na peněz. A pak dal a měl takovej prostě, potom najednou to vždycky BUM, po vejce se skočil juna. Jo, jo, měl spousty těch potom těch... To je, tohle je dost kuriózný teda, že vlastně, jakoby tady přebylo před, rozumím, to vejce, to je tady na země. Ale najednou, když už se to teda vylínne, ten člověk, jo, nebožno nikdy, tak najednou vejce praskne, jsou tam už jenom skořáty, to vejce nikdy. A ten Šternberg, nebo ty jeho bráchové teda, už se nikdy do toho vejce nemůžou vrátit. A musí žít ve světě, který s tím vejcetem nemá co dělat. Vlastně už je konel. Vážně. Tamto je to, vejce bylo cizí tomu světu, že? Ten někde nějakej pták, nebo někde, to se neví, kde se berl prostě vejce, každej den jedno vejce, a on ho vzal do hodky. To vejce se objevilo v cizím světě. Tady to obráceně, tady prostě se ten Šternberg se objeví, vyskočí z vejce, tady kde byl doma, vyskočí a je úplně v cizím světě a vejce vtahu, a on teď má co dělat, aby se koukal trahu hálet. To je dost zajímavý pohled teda vůbec na ten děj jiný například. Ještě takovej, ještě... Že člověk... To je náš vývoj. A dává to takový zvláštní zadostivčení, že člověk vždycky je rád, když najde prostě svou vlastní epochu, najde v ní co si kličovího, že jo? Jo, ono je otázka, kdy to vlastně začne to. No jo, no. Ono ještě furt, je toho, co doražuje to neskoncu. Ale přece jenom... Protože ještě tý nafty je dost. Přece jenom teda... A ta epocha kličová vlastně trvá... Tak už to je další dobu, že jo? Jo. To už takový, to je na tý... To je tři tisíce let až tři. Až sedmi. Sedmi. Od toho Neolitu, no, který je takový hlavní... No. On to začal nenápadně, ale... Když to vtehli. No, od toho Neolitu se nic nestalo. Ale teď se začne stát pravděpodobně. No, přece... Teď se tam všude některé... Semínka, baobabů tam všude běhly. A teď... To začíná být taková... Jenomže ty semínka mají tu vlastnost... Že je nikdo nepoznal. No, ještě. Do každého ten baobabů nevyroste. A pak je pozdě. A pokud to já... Ne, já jsem... Já jsem tak... Nevím jestli jsem nikomu říkal. Já jsem to někomu říkal. Ale tebe asi ne. Jsem se... Právě v souvislosti s tímhle tím... Ne, já jsem to dokonce písal dobut od toho folklóru. Já jsem dědek, kteréž valeje, říkám. Že se vlastně dostává do jakýsi takové kryze... Ten... Ta orientace... Takového dít, kdo nezná. Některé říkají, co to je výra, jo? Prostě abrahamovské vycházení. To známe. Prostě, nevím co do toho, napřelop... A on najednou teď jako... Jako, když jenom trošičku, jenom... Kouzkem v oku se podívám do tý budoucnosti, tak to vypadá tak ušklivě. Že člověk vůbec nemá chtět tak teda například... A možná, že to všechno je takový plot, jsem si říkal, takový plot, týhle orientace, která sice ohromně startovala, převrátila svět na ruby. Že celá ta technika běhá... To je všechno... Všechno vycházet z toho... To je půr tohle, že? A teď to dochází do katastrofy, že? Když si přece jenom v tom, když mu není... Není teda tato hled tý hledání nervenství, není teda tato hled tý hledání nervenství. To teda, že tahle katastrofa mi dojde, že jenom umírají po tisících lidí... Že jestli tahle perspektiva není nějakou lepší, jo? Že nám najednou všem tady zase ukazuje, že vlastně... To mě bylo vždycky nejjasný v týhle perspektivě, teda a tak co teda, co teda? Tak už to nejde. Tak co teď si děláš? Co teď s touhle orientací, která furt se prodírá, furt dělá nějaké nepromyšlené věci? Tak to je prostě ten for, že se hlavně musí prodírat jinudy, než teda... Musí se si jinudy dělat. Ale podstatně jinudy. Podstatně jinudy. A že to je vlastně teda, jak to Tejář říká, jenom říká jediná věc, že Tejvář, teď ta země se vydní, teď je to jako... Nejdříž se to roztahuje, jako když to je od jednoho polu do druhého, roztahuje. Teď je to ohromně volno všude, a teď to je furt do ušího, do ušího, a teď nastaví ty tlačenice, a co s tíma... A co zbejvá? Jedině start. Inváze někam. A neříká tam? Chápu, říká, že to je koumí věc, že to je taková mystika, teda nevím co. Ono svým způsobem na tom něco je, ono to není. Ta věc není řešená tím, že by se člověk teda odlikroval, že by se tým tisíce a milion lidi se likrovali na různý teda místa. Tím by se... Vůbec kvality řešil. Změny kvality by se nedosáhlo. Tam musí dojít. Ono všechno k tomu může patřit, jo? Ale... Změna tam musí zkoušet v něčem jiným. V tom vnitřním... V tý změně smýšlení, nebo v tý změně orientace, nebo... Všechno způsobů teda života, způsobu obětu, způsobu myšlení taky, které k tomu poměru patří. Vy jste zajímavý, že pojem noósfery vymyslel teatr, jak je tobě jistě dobře znáno. Co říkáš, že? Pojem noósfery. Vymyslel teatr. A ty si ho myslel někde ještě předtím, jo? U Vernadskýho. Což je ruský geochemik. No. To je zajímavý, co? Ze kdy je to? No to právě já nevím. Já jsem to našel citovaný, no asi tak z roku... 25. U toho Vernadskýho. No je na 30, no. A kdy je ten teatr? No teď řík. Teď řík ten teatr. U Vernadskýho. Ty neznáš novou disertaci. Kdyby jsi přečetl novou disertaci a nevěděl... Kdyby jsi prostě nevěděl datování, tak musíš to přečetit, že jsem znál teatr. Tam jsou partie, které prostě jsou obsahy... Počkej, disertaci jakou? Doktorskou práci. A takhle, tak to jsem přečetl. Já bych se na to měl vědět. Já jsem přečetl, jo. Neukrývám. Slavně, když se nátem řeštová. To není, řekne se to, já si to vždycky pletu. Abyli to přečetli. A to přečetl? To jsem věděl. Nemáš to dohodze ještě? Ne. No na to ahojte. To spíš já nevím. Ale ty to neděláš slavně, než třeba tak... Takže mám... Pohoda, ale... Teď začínám mít dojem, že mám něco, co jsem měl... Ne, já myslím, že ne. Já si to mám vždycky tak strašně domo, jako třeba tam ty zvířata, která jsem měl až už to bylo... Co jsi měl za zvířata? Tam... Jak jsem dneska citoval ty... Nepřirozený zvířata? Ne, nepřirozený. Jo, ty Animal Farm. A to nemáš ještě náhodou? To nemám. Ty jsi to ze mě vylákal, že to už někomu stotlivoval, že... No já to tdyž nemám. A já komu je teda... To je... Já jsem si to přepotil, ten předkec nebo zákec, zákec myslím, který jsem vzal. Já jsem to celý přepotil, měl jsem z toho zákec. To byla blbost, ne? Ale ono to je... To až pojdu někam... No dobře, no a až pojdeš, tak si můžeš přijít v další chybu, tak tohle je vždycky chyba. Tak půjčím ti Future Shock. Prosím tě. Tak já bych to znamenal. Podaříš dokumentovat, že si to znamenáváš. Ale víš, já bych, Váděl, potřeboval něco vrátit. Tady ten blueprint, to si... Tohle to... Já myslím, že ti stačí ten český překvapec. Takže tohle já si vymluvím. A tohle ti dávám. Takže tím se to bude jednoduchší. ... Že jsi tady vždycky na docel. To se s minulostí davné čekoládky. Ty víš? Že je to hlavní연uf tämä ogradala a... Já jsem teda tak vícak lítal. ... Víš, co ještě máš, víš, co ještě máš? No? Toho... Toho bláška. Taky? Pokaž blášku, kde? Blášku, kde? Ty blášky, kde? Kde máme? Máme, máme. Ne, prosím tě, jak to vypadalo? Jak to vypadalo? Vypadalo tak celostová kapřička. Celostová kapřička? Taková bláška. No, no, no, to je v pohodě, to je v pohodě. Děkuji. Kdyby to bylo tady na schopách, nebo... No ne, to já najdu, ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale.... ale... Lehká nebo lehká? máme dací slides, který vážně neuměl zajistit, je tockení. A je to myslel lide oстаčit a počas pod♡ počas dobře všechno, brutál сердíky. Na tou hřiž Rozumíte úvidět? Takže neznáte? a při tom to jste měl už předtím, víš, já jsem to čekal a měl jsem k tomu a pak jsem ti říkal já ti poznám přitom podívej se podívám se a když se takhle někdo dostal kopie, jenom takhle to předbudu, dobře, ale když by náhodou se stal, že ne, tak přece jenom já taky budu poznávat dobře, já ti to poznávám a když já to připadám ne, ne, ne, ne, ne, není to vyobčený to toho, ale tohle nevím, co to projde to bylo v tý obáce, co jsi mluvil a to přijde k tým ten vaš kopek nebyl ty jsi byl posledně, tady nebo kde jsi pamatil kde jsme se setkali tady jsem byl, ale předtím jsem byl jednou kroma tím, když jsem byl až třeticetky tak já mám takový dojem, že už jsme o tom mluvili, já to čekám takže to nemohlo být tohle v tom to nemohlo být ne, v tom to nebylo, to máš pravdu to bych vůbec toho řekl a si si to vrátil a si mi to vrátil, ale prosím to je zbytečný o tom hovořit pak to bylo pro mě kopě je to k ničemu stejně ale proč není tenhle já bych nějak toho napětal ne, vůbec to, kdyby ho to já bych to ukázal, kdybych to napětal ty Láďo, ale člověče ty půjdeš mluvit se takovým výstavcím konečně
s1b diskuse o životním prostředí s Bedřichem Moldanem.flac
====================
Já mám věc, to je, jak ten dalipář nic neulovil, ale vždycky našel vejce, si vezl ho domů a dal ho na peněz. A pak dal a měl takovej prostě, potom najednou to vždycky BUM, po vejce se skočil juna. Jo, jo, měl spousty těch potom těch... To je, tohle je dost kuriózný teda, že vlastně, jakoby tady přebylo před, rozumím, to vejce, to je tady na země. Ale najednou, když už se to teda vylínne, ten člověk, jo, nebožno nikdy, tak najednou vejce praskne, jsou tam už jenom skořáty, to vejce nikdy. A ten Šternberg, nebo ty jeho bráchové teda, už se nikdy do toho vejce nemůžou vrátit. A musí žít ve světě, který s tím vejcetem nemá co dělat. Vlastně už je konel. Vážně. Tamto je to, vejce bylo cizí tomu světu, že? Ten někde nějakej pták, nebo někde, to se neví, kde se berl prostě vejce, každej den jedno vejce, a on ho vzal do hodky. To vejce se objevilo v cizím světě. Tady to obráceně, tady prostě se ten Šternberg se objeví, vyskočí z vejce, tady kde byl doma, vyskočí a je úplně v cizím světě a vejce vtahu, a on teď má co dělat, aby se koukal trahu hálet. To je dost zajímavý pohled teda vůbec na ten děj jiný například. Ještě takovej, ještě... Že člověk... To je náš vývoj. A dává to takový zvláštní zadostivčení, že člověk vždycky je rád, když najde prostě svou vlastní epochu, najde v ní co si kličovího, že jo? Jo, ono je otázka, kdy to vlastně začne to. No jo, no. Ono ještě furt, je toho, co doražuje to neskoncu. Ale přece jenom... Protože ještě tý nafty je dost. Přece jenom teda... A ta epocha kličová vlastně trvá... Tak už to je další dobu, že jo? Jo. To už takový, to je na tý... To je tři tisíce let až tři. Až sedmi. Sedmi. Od toho Neolitu, no, který je takový hlavní... No. On to začal nenápadně, ale... Když to vtehli. No, od toho Neolitu se nic nestalo. Ale teď se začne stát pravděpodobně. No, přece... Teď se tam všude některé... Semínka, baobabů tam všude běhly. A teď... To začíná být taková... Jenomže ty semínka mají tu vlastnost... Že je nikdo nepoznal. No, ještě. Do každého ten baobabů nevyroste. A pak je pozdě. A pokud to já... Ne, já jsem... Já jsem tak... Nevím jestli jsem nikomu říkal. Já jsem to někomu říkal. Ale tebe asi ne. Jsem se... Právě v souvislosti s tímhle tím... Ne, já jsem to dokonce písal dobut od toho folklóru. Já jsem dědek, kteréž valeje, říkám. Že se vlastně dostává do jakýsi takové kryze... Ten... Ta orientace... Takového dít, kdo nezná. Některé říkají, co to je výra, jo? Prostě abrahamovské vycházení. To známe. Prostě, nevím co do toho, napřelop... A on najednou teď jako... Jako, když jenom trošičku, jenom... Kouzkem v oku se podívám do tý budoucnosti, tak to vypadá tak ušklivě. Že člověk vůbec nemá chtět tak teda například... A možná, že to všechno je takový plot, jsem si říkal, takový plot, týhle orientace, která sice ohromně startovala, převrátila svět na ruby. Že celá ta technika běhá... To je všechno... Všechno vycházet z toho... To je půr tohle, že? A teď to dochází do katastrofy, že? Když si přece jenom v tom, když mu není... Není teda tato hled tý hledání nervenství, není teda tato hled tý hledání nervenství. To teda, že tahle katastrofa mi dojde, že jenom umírají po tisících lidí... Že jestli tahle perspektiva není nějakou lepší, jo? Že nám najednou všem tady zase ukazuje, že vlastně... To mě bylo vždycky nejjasný v týhle perspektivě, teda a tak co teda, co teda? Tak už to nejde. Tak co teď si děláš? Co teď s touhle orientací, která furt se prodírá, furt dělá nějaké nepromyšlené věci? Tak to je prostě ten for, že se hlavně musí prodírat jinudy, než teda... Musí se si jinudy dělat. Ale podstatně jinudy. Podstatně jinudy. A že to je vlastně teda, jak to Tejář říká, jenom říká jediná věc, že Tejvář, teď ta země se vydní, teď je to jako... Nejdříž se to roztahuje, jako když to je od jednoho polu do druhého, roztahuje. Teď je to ohromně volno všude, a teď to je furt do ušího, do ušího, a teď nastaví ty tlačenice, a co s tíma... A co zbejvá? Jedině start. Inváze někam. A neříká tam? Chápu, říká, že to je koumí věc, že to je taková mystika, teda nevím co. Ono svým způsobem na tom něco je, ono to není. Ta věc není řešená tím, že by se člověk teda odlikroval, že by se tým tisíce a milion lidi se likrovali na různý teda místa. Tím by se... Vůbec kvality řešil. Změny kvality by se nedosáhlo. Tam musí dojít. Ono všechno k tomu může patřit, jo? Ale... Změna tam musí zkoušet v něčem jiným. V tom vnitřním... V tý změně smýšlení, nebo v tý změně orientace, nebo... Všechno způsobů teda života, způsobu obětu, způsobu myšlení taky, které k tomu poměru patří. Vy jste zajímavý, že pojem noósfery vymyslel teatr, jak je tobě jistě dobře znáno. Co říkáš, že? Pojem noósfery. Vymyslel teatr. A ty si ho myslel někde ještě předtím, jo? U Vernadskýho. Což je ruský geochemik. No. To je zajímavý, co? Ze kdy je to? No to právě já nevím. Já jsem to našel citovaný, no asi tak z roku... 25. U toho Vernadskýho. No je na 30, no. A kdy je ten teatr? No teď řík. Teď řík ten teatr. U Vernadskýho. Ty neznáš novou disertaci. Kdyby jsi přečetl novou disertaci a nevěděl... Kdyby jsi prostě nevěděl datování, tak musíš to přečetit, že jsem znál teatr. Tam jsou partie, které prostě jsou obsahy... Počkej, disertaci jakou? Doktorskou práci. A takhle, tak to jsem přečetl. Já bych se na to měl vědět. Já jsem přečetl, jo. Neukrývám. Slavně, když se nátem řeštová. To není, řekne se to, já si to vždycky pletu. Abyli to přečetli. A to přečetl? To jsem věděl. Nemáš to dohodze ještě? Ne. No na to ahojte. To spíš já nevím. Ale ty to neděláš slavně, než třeba tak... Takže mám... Pohoda, ale... Teď začínám mít dojem, že mám něco, co jsem měl... Ne, já myslím, že ne. Já si to mám vždycky tak strašně domo, jako třeba tam ty zvířata, která jsem měl až už to bylo... Co jsi měl za zvířata? Tam... Jak jsem dneska citoval ty... Nepřirozený zvířata? Ne, nepřirozený. Jo, ty Animal Farm. A to nemáš ještě náhodou? To nemám. Ty jsi to ze mě vylákal, že to už někomu stotlivoval, že... No já to tdyž nemám. A já komu je teda... To je... Já jsem si to přepotil, ten předkec nebo zákec, zákec myslím, který jsem vzal. Já jsem to celý přepotil, měl jsem z toho zákec. To byla blbost, ne? Ale ono to je... To až pojdu někam... No dobře, no a až pojdeš, tak si můžeš přijít v další chybu, tak tohle je vždycky chyba. Tak půjčím ti Future Shock. Prosím tě. Tak já bych to znamenal. Podaříš dokumentovat, že si to znamenáváš. Ale víš, já bych, Váděl, potřeboval něco vrátit. Tady ten blueprint, to si... Tohle to... Já myslím, že ti stačí ten český překvapec. Takže tohle já si vymluvím. A tohle ti dávám. Takže tím se to bude jednoduchší. ... Že jsi tady vždycky na docel. To se s minulostí davné čekoládky. Ty víš? Že je to hlavní연uf tämä ogradala a... Já jsem teda tak vícak lítal. ... Víš, co ještě máš, víš, co ještě máš? No? Toho... Toho bláška. Taky? Pokaž blášku, kde? Blášku, kde? Ty blášky, kde? Kde máme? Máme, máme. Ne, prosím tě, jak to vypadalo? Jak to vypadalo? Vypadalo tak celostová kapřička. Celostová kapřička? Taková bláška. No, no, no, to je v pohodě, to je v pohodě. Děkuji. Kdyby to bylo tady na schopách, nebo... No ne, to já najdu, ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale... ale.... ale... Lehká nebo lehká? máme dací slides, který vážně neuměl zajistit, je tockení. A je to myslel lide oстаčit a počas pod♡ počas dobře všechno, brutál сердíky. Na tou hřiž Rozumíte úvidět? Takže neznáte? a při tom to jste měl už předtím, víš, já jsem to čekal a měl jsem k tomu a pak jsem ti říkal já ti poznám přitom podívej se podívám se a když se takhle někdo dostal kopie, jenom takhle to předbudu, dobře, ale když by náhodou se stal, že ne, tak přece jenom já taky budu poznávat dobře, já ti to poznávám a když já to připadám ne, ne, ne, ne, ne, není to vyobčený to toho, ale tohle nevím, co to projde to bylo v tý obáce, co jsi mluvil a to přijde k tým ten vaš kopek nebyl ty jsi byl posledně, tady nebo kde jsi pamatil kde jsme se setkali tady jsem byl, ale předtím jsem byl jednou kroma tím, když jsem byl až třeticetky tak já mám takový dojem, že už jsme o tom mluvili, já to čekám takže to nemohlo být tohle v tom to nemohlo být ne, v tom to nebylo, to máš pravdu to bych vůbec toho řekl a si si to vrátil a si mi to vrátil, ale prosím to je zbytečný o tom hovořit pak to bylo pro mě kopě je to k ničemu stejně ale proč není tenhle já bych nějak toho napětal ne, vůbec to, kdyby ho to já bych to ukázal, kdybych to napětal ty Láďo, ale člověče ty půjdeš mluvit se takovým výstavcím konečně