This text explores the nature of contradictions and their role in human thought, particularly in relation to science and philosophy. The author argues that while science typically seeks to eliminate contradictions, the task of philosophy is, on the contrary, to focus on them, uncovering them even in areas where they are overlooked or intentionally ignored. Philosophy might thus appear to be a critique of science, but when correctly understood, it serves more as a vigilant guide, highlighting potential inconsistencies. For scientists who strive for truth over mere internal consistency, philosophy can offer valuable insights and encouragement for deeper inquiry.
březen 2009
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Rozpory a rozpornost jsou pro myšlení... co nás irituje. Věda se většinou rozporům vyhýbá. Filosofie to dělala dlouho také, ale čím dál se mi zdá, že úkolem filosofie je na rozpory se soustředit nebo soustřeďovat. To jest vyhledávat rozpory i tam, kde nechceme vidět, kde přehlížíme. A nebo kde se jim vyhýbáme, kde se jim věda vyhýbá.
V tomto smyslu tedy filosofie opravdu je něčím, co se dostává do konfliktu s vědami. Může to vypadat na první pohled tak, že filosofie kritizuje vědy, útočí na vědy. Ale ono to tak není, to je jenom nesprávné pochopení. Správně pochopeno to znamená, že filosofie představuje jakéhosi velmi ostražitého a dokonce velmi dobře vycvičeného psa, který vycítí rozpory i tam, kde ostatní je nevidí, a soustředí na ně pozornost. Jenom vědci, kteří se chtějí vyhnout rozporu, v tom můžou vidět útok. Ale vědci, jimž jde o pravdu a nikoli o pouhou nerozpornost, ti mohou z filosofie čerpat.