In the introduction to Philosophy for Our Time (1982), the author presents philosophy as an indispensable part of human culture and education. He argues that philosophy should not be confined to specialized experts but must also be accessible to the general public through propedeutics and popularization. The primary goal of philosophical inquiry is to help individuals enrich and unify their lives. The author assumes a shared interest between the writer and the reader in finding clarity within the dark complexities of the modern era through the medium of thought. Philosophy is depicted not as a source of final solutions or absolute truths, but as a direction and an ongoing journey. Drawing on ancient traditions, the author notes that while absolute wisdom belongs to the gods, humans can only strive for it through the love of wisdom. Thus, the text offers a path of active reflection rather than definitive answers, inviting readers to join in the process of understanding reality and themselves.
Ad: Filosofie pro naši dobu [1982]
Do úvodu
Autor se vyznává předem ze svého přesvědčení, že filosofii chápe jako od kultury a vzdělanosti neodmyslitelnou a pro příští věky nezbytnou disciplínu (myšlenkovou), které je zapotřebí nejenom ve formách specializovaného pěstování společností pověřenými a respektovanými odborníky, ale také v neméně důležitých formách propedeutických a popularizačních, přístupných i těm, kteří nemohou a nechtějí filosofii pěstovat odborně, ale chtějí jí porozumět alespoň do té míry, aby také za její pomoci mohli svůj život obohatit a sjednotit. To by ostatně měla být samozřejmá podmínka psaní takového textu, i když to bohužel zase tak docela samozřejmé není.
Podobně by se mělo snad právem předpokládat, že i čtenář bude tak zaujat tématem, že se ke čtení tak neatraktivního textu rozhodne. A tak aniž předem můžeme ozřejmit, co vlastně ta filosofie je (a to, jak uvidíme, nelze učinit, aniž bychom to podnikli již filosoficky), můžeme předpokládat něco jako zájem ze strany čtenářů. Snad i oni mají alespoň jakýsi předběžný, zatím neprokázaný a neprůkazný, ale přece jen do jisté míry přesvědčivý dojem, že by úvahy o filosofii, odpovídající našim časům a potřebám, mohly i pro ně mít jakýsi závažnější smysl.
V čem asi může spočívat to společné, jež dovoluje autorovi i čtenářům se setkat u tohoto tématu? Může to být něco jiného než potřeba najít alespoň trochu světla v současné temné situaci a zároveň naděje, že prostředníkem či médiem žádoucího osvětlení situace moderního člověka může a dokonce musí být uvažování, přemýšlení, prostě myšlení? Čtenáři očekávají, že jim autor pomůže, aby lépe viděli skutečnost kolem sebe i skutečnost sebe samých; a autor je přesvědčen, že to, co čtenářům předkládá, jim v tom opravdu může být ku pomoci, neboť vychází z vlastní zkušenosti. Ovšem autor zdaleka nedospěl k cíli, naopak je stále na cestě. Proto nemůže ani své čtenáře přivést rovnou k hotovému, ale může je nanejvýš přesvědčit, aby šli alespoň kus cesty s ním. Nenabízí řešení, nýbrž směr. Není tomu tak proto, že sám nedošel dost daleko (i když i to je fakt), nýbrž především proto, že není v lidských silách dospět s konečnou platností k řešení definitivnímu. Stará tradice spojuje jméno filosofie s tím, že lidskou možností je pouze láska k moudrosti, kdežto sama moudrost že je vyhražena bohům.
31. 10. 1982