This review from April 1965 evaluates Jiřina Šiklová's article Attempt at Rádl, intended for the journal Tvář. The reviewer recommends the text for publication despite several critical reservations. He points out factual errors and superficial interpretations of Emanuel Rádl's positions, such as regarding religious faith or his opposition to abortion. According to the reviewer, Šiklová depicts Rádl more as a curious eclectic and entrepreneur, neglecting his profound philosophical significance and the tragic, Quixotic dimension of his personality, previously noted by Jan Patočka. Despite these shortcomings, the reviewer considers the article freshly written and necessary in the contemporary context, as it opens up space for a new discussion on Rádl's legacy. He views the publication of the text as an essential first step toward the rehabilitation and deeper understanding of this prominent 20th-century Czech thinker, whose authentic philosophical power remains underrepresented in the article.
Posudek článku Jiřiny Šiklové: Pokus o Rádla [1965]
22. 4. 1965
Po mém soudu lze považovat článek Jiřiny Šiklové za vhodný pro Tvář. Je v něm ovšem řada povrchností, někdy dokonce vyslovených chyb (např. že náboženská víra zachránila Rádla před solipsismem – Rádla, vysloveného realistu!); neshodl bych se s ní na mnoha místech v jejím hodnocení Rádlových posic a činů (např. za zcela pochybné považuji vidět podstatu Rádlova boje proti paragrafu o sociální indikaci potratů v tom, že „nechtěl vidět bídu proletářských žen“ – to je ovšem ještě i dnes otázka aktuální a možná, že by mohla a měla mít své místo i v Tváři). Také se tam najdou omyly z neinformovanosti (Neumann byl v rádlovských kruzích považován za pisatele pornografií nejen pro své „Dějiny ženy“; a nešlo o subjektivní názor). Ovšem celkově to je článek pěkný, svěže napsaný a v naší situaci potřebný – o Rádlovi se dosud takto nepromluvilo.
Jiná je ovšem otázka, nakolik byl Rádl vystižen ve svém jádru, ve své podstatě. Jiřina Šiklová utkvěla dost na povrchu a ukázala Rádla spíše jako kuriózního podnikavce (jímž nepochybně byl) a krkolomného eklektika (s notnou dávkou osobitosti). Jenže skutečnost je ta, že to byl – jak jsem přesvědčen – náš nejpronikavější filosof tohoto století. Patočka upozornil, že na sobě nesl cosi až tragicky quijotovského. Tento aspekt Šiklová pominula úplně. Uveřejnění jejího článku bych chápal jako začátek, první krůček k nové orientaci v hodnocení Rádla. Jistě by bylo vhodnější předvést Rádlovo myšlení v jeho autentické síle a pronikavosti. Jenže toho se hned tak nedočkáme. Jestliže je teď článek J. Šiklové po ruce, myslím, že by bylo dobře jej uveřejnit.