This text examines the ontological problem of the emergence of "true events," which the author defines as autonomous processes that cannot be fully explained solely through causal antecedents. Although prior conditions are necessary for an event to occur, the actual act of its beginning remains irreducible and non-derivable from these external factors. The author argues that the initial "start" of an event cannot be considered its own performance, as any such activity already presupposes this original, causally inexplicable impulse. This primary component of every beginning is characterized in the text as "non-objective." The reflection leads to the concept of creation (creatio), which, within the context of the universe, manifests as a recurring process taking place at the very onset of every new true event. This perspective emphasizes the dynamic and creative nature of reality, moving beyond a mechanical understanding of the world to highlight the inherent uniqueness of every new beginning.
Vznik „pravých událostí)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 6. 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Vznik „pravých událostí)
Každá pravá událost má určitý počátek, tedy vznik, který nelze odvysvětlit odkazem na pouhé antecedence (tedy „kauzálně“). Zajisté je možné, že bez více méně přesně „daných“ antecedencí nemůže v žádném případě ona určitá událost ani vzniknout, takže jejich „danost“ je skutečnou podmínkou jejího vzniku. Nicméně sám její vznik musí být pochopen jako něco opravdu svébytného, na žádné podmínky nepřevoditelného ani z nich neodvoditelného. Jak tedy může nějaká událost započít své uskutečňování – třeba zapojováním jiných (nižších) událostí do svého průběhu -, než tím, že sama nějak startuje, že vykoná ten zvláštní „akt“ svého vzniku? A tento „start“ vlastně nemůže být chápán jako její vlastní výkon, neboť každý její výkon již onen kauzálně neodvysvětlitelný „start“ předpokládá. Podle našeho chápání, podle naší „teorie“ je třeba tuto primární složku každého startu považovat na „nepředmětnou“, ale nikoliv „budou“ (neboť „budost“ je třeba chápat jako ,součást‘ či ,složku‘ pravé události jako celku). Po mém soudu nás tato úvaha nutně vede k myšlence kreace (creatio, s/tvoření), a navíc s ohledem na „svět“ (univerzum) i k myšlence opakujícího se „stvořování“, a to na samém počátku nové, tj. rodící se pravé události.
(Praha, u Martiny, 180620-4.)