This text explores the ontological and methodological nature of thinking, distinguishing between genuine, disciplined thought and mere appearances that mimic the thinking process. The author defines thinking not as a passively observed phenomenon, but as a rigorous discipline that must satisfy specific internal requirements. A fundamental attribute of such authentic thinking is conceptualization; any thought process lacking a conceptual foundation is deemed insufficient or inauthentic. The text further elaborates on the inseparable connection between thinking and the standards or demands placed upon it. There is a dynamic relationship of mutual growth between the quality of intellectual processes and the rigor of these criteria. Thinking becomes truly genuine only when it consciously adheres to and is governed by these internal standards. Ultimately, the reflection characterizes thinking as a responsible intellectual activity constituted through its commitment to conceptual precision and disciplined governance, elevating it beyond a simple mental occurrence to a structured pursuit of truth.
Myšlení, mysliti
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 10. 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Myšlení, mysliti
Když budeme mínit „myšlení“, budeme mít na mysli opravdové (skutečné) myšlení, nikoli pouze něco, co jako myšlení jen vypadá, ale skutečným myšlením není. Pod „myšlením“ tedy máme na mysli spíše disciplínu než nějaký zvnějšku pozorovaný jev (fenomén). A jako disciplína musí opravdové myšlení vyhovovat jakýmsi základním nárokům, bez nichž by se nikdy disciplínou nemohlo stát. Co je tedy možno uvést jako nezbytnou náležitost opravdového (skutečného) myšlení (které se jako myšlení jen nejeví, ale vskutku jím je)? Tradičně se vždycky mluvilo o tom, že to je pojmovost: myšlení, které není myšlením pojmovým, není možno považovat za uspokojivé, ba ani jen za dostačující. Je to spíše myšlení jaksi nedochůdné, nepravé, jen jakýsi „jev“ bez náležitého „obsahu“ – prostě nevyhovuje nárokům, kterým každé opravdové myšlení musí dostát, chce-li být za skutečné myšlení považováno. Myšlení (opravdové) je tedy od nároků, kterým má a musí dostát, neodlučitelné, je s nimi takříkajíc „srostlé“ – jak „roste“ myšleníé, tak rostou také nároky na ně, a opačně: jak rostou nároky na myšlení, tak se zkvalitňuje samo myšlení tím, jak se jimi řídí a spravuje. Teprve myšlení, které se těmito nároky spravuje, se stává myšlením pravým.
(Písek, 181002-2.)