This text explores the philosophical distinction between the concept as an act of grasping (conceiving) and the concept as an object, i.e., that which is conceived. The author highlights a frequent confusion between these two levels, especially when investigating the historical origins of conceptual thinking. When a concept is viewed as a tool of understanding, it undergoes objectification, becoming something captured or "grasped." The article poses the question of whether it is even possible to consider a concept as an object and what properties such an objective concept must possess to accurately represent its content, such as the idea of a circle. Furthermore, the author examines the process of constituting a concept within a mental act and questions the purpose of distinguishing between the act of conceiving itself and the resulting concept. The primary aim is to redirect attention toward the mental performance and activity of thinking rather than viewing concepts as static, objectified entities, thereby opening a space for deeper analysis of the nature of thought and intentionality.
Pojem a pojaté
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 10. 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Pojem a pojaté
Když mluvíme o historickém vzniku pojmového myšlení, zaměňujeme často chápání „pojmu“ jakožto pojímajícího za jeho pochopení jakožto pojatého. To vysvitne docela zřejmě, když pojem sám pojmeme jako prostředek (nástroj) chápání (pojímání) a tak jej ve skutečnosti „zpředmětníme“, tj. učiníme čímsi, co je pojato, uchopeno. Ale múžeme něco podobného vůbec připustit? Co vůbec můžeme říci o určitém pojmu jakožto o „předmětu“? Jaké vlastnosti (či jiné náležitosti) může či musí vykazovat pojem jakožto „předmět“ (jako předmět pojatý a tedy nikoli jako součást pojímání jakožo myšlenkového aktu, výkonu)? Čím se pojem třeba kruhu stává pojmem právě kruhu? Jaké vlastnosti musí mít pojem kruhu, aby byl vskutku pojmem kruhu? – Pochopitelně se ve svém myšlenkovém postupu (pojímání, chápání) můžeme soustředit na cokoli, tedy nejen na něco skutečného, ale také na něco jen míněného, vymyšleného – tudíž i na „pojem“ jakožto „předmět“. Jenže je pojem jakožto předmět vůbec mínitelný, aniž bychom jej jako předmět svým „míněním“ nejprve konstituovali, ustavili? Proč jej vlastně chceme mínit jako cosi zvláštního, odlišného od samého aktu mínění něčeho jiného, vskutku pojímaného (čeho je míněný „pojem“ pojmem)? Vždyť my se přece zajímáme především o pojímání, tedy o myšlenkový akt, výkon, nikoli o nějaký pojem jako cosi předmětného?
(Písek, 181007-2.)