This paper explores the relationship between the logicality of argumentation and the concept of violence, drawing on Jacques Derrida's treatise "Metaphysics and Violence." It examines whether logic itself can be perceived as a form of violence exerted upon the minds of others, particularly within the context of scientific inquiry, where results often possess a "coercive" character. The analysis extends beyond mere argumentation to the constitution of cognitive tools and linguistic structural elements that shape thought through established usage. The text further distinguishes between actual violence and the powerful attractiveness of linguistic forms or the tendency toward imitation, which may mimic coercion without being identical to it. The author emphasizes the necessity of clarifying the definition of logicality and its relationship to logos and speech. Ultimately, the paper questions whether early forms of communication and logical structures should be labeled as violent, suggesting instead that they possess features of self-imposition and an irresistible attractiveness inherent in new communicative modes.
Logičnost argumentu a násilí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 18. 11. 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Logičnost argumentu a násilí
Jacques Derrida napsal pojednání s názvem Metafyzika a násilí. To je možno aplikovat na logičnost a logiku vůbec. Někdy je sama logičnost chápána jako násilí, vykonávané na mysl (myšlení) druhých lidí. Je nepochybné, že zejména vědci a věda pracují takovým způsobem, že výsledky jejich práce mají jakýsi „donucující“ charakter. Nejde však pouze o argumentaci, ale už o ustavení (konstituci) myšlenkových prostředků, jichž je při argumentaci užíváno (a zase nejde jenom o pojmy, ale i o jen zaběhané strukturní prvky daného jazyka apod., které „fungují“ jen díky své zaběhanosti, která ovšem má také své jisté zdroje a liší se jazyk od jazyku). Jazyk také může mít jistou „donucovací“ funkci, ale jde spíš o velmi silnou a mocnou atraktivitu, která se donucování spíše jen blíží (tady bychom mohli poukázat třeba na to, jak dokonce i jisté jazykové nešvary mohou nabývat vysoké atraktivity, snad nejspíš zakotvené v širší tendenci k napodobování). Domnělé či skutečné násilí viděné v působnosti logické argumentace je nicméně zapotřebí přezkoumat blíže. Předpokladem je ovšem upřesnění, co chápeme jako logičnost, jak to souvisí s logem a řečí vůbec, atd. Už v prvních formách, jimiž se ustavily první jazyky, je možno vidět jistou těžko odolatelnou atraktivitu tohoto nového typu komunikace, nicméně o nějaké násilnosti je nutno mít pochyby. (Atraktivnost ovšem má v sobě jisté rysy sebevnucování, ale nejde ještě o opravdové násilí, jak mám za to.)
(Písek, 181118-3.)