This text explores the origins and evolution of philosophy from ancient Greece, where it was established by the Sofoi as conceptual thinking in contrast to mythical thought. The author critically examines how this conceptual approach early on became burdened by objective or substantial thinking, leading to the development of traditional metaphysics. The document proposes a redefinition of the term metaphysics by revisiting the etymology of physis, which is linked to the process of being born and growing. While physical entities are characterized by birth and decay, a new philosophy should focus on non-physical realities—those that are neither born nor perish. This shift from object-oriented thinking toward the reflection of the unborn and imperishable raises fundamental ontological questions about the nature of being and non-being. The reflection aims to outline a path toward overcoming traditional metaphysical frameworks, seeking a new philosophical method capable of addressing non-physical aspects of reality that cannot be reduced to simple objects.
Filosofie nová – problémy
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 2. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Filosofie nová – problémy
Filosofie byla založena (ustavena) ve starém Řecku několika mysliteli, kterým se tehdy říkalo SOFOI. Byla založena několika různými způsoby, jimž však byl společný jeden rys, totiž pojmovost. Dalo by se proto říci, že byla založena jako pojmové myšlení. Ta původní pojmovost (a už nejstarší filosofové si jí byli vědomi, když se kriticky odvraceli od mýtu, tj. mytického myšlení) byla dost brzo zatížena jednou vadou, že totiž vše, co bylo pojmově uchopeno, bylo uchopeno jako objekt či předmět. To vyžaduje ovšem podrobnější vysvětlení, které teď přeskočíme (jde o vytváření či konstruování myšlenkových či intencionálních objektů). Převážně to ústilo v soustředění na tzv. substance (odtud také substanční myšlení, ale zůstaneme zatím u pojmenování „předmětné“ myšlení). Po jistou dobu se tento způsob myšlení nazýval „metafyzické“ nebo prostě „metafyzika“ (když pak nastal čas kritizování tohoto tradičního myšlení, bylo kritizováno právě jakožto „metafyzika). Název „metafyzika“ ,měl ovšem původně význam knihovnický, označoval soubor textů pořízených Aristotelovými žáky, které byly umístěny „za Fysikou“, jiným Aristotelovým spisem. Takže by po mém soudu slovo „metafyzika“ bylo možné zachránit a nadále používat v novém významu, např. právě s ohledem na to, co pro Aristotela náleželo mezi fysické věci (TA FYSIKA). Jde o to, že termín FYSIS je spjat se slovesem FYEIN resp. FYESTHAI, tedy roditi a roditi se. A tak by se ,nová‘ filosofie, totiž „metafyzika“, měla soustřeďovat na skutečnosti ,nefysické‘, tady na takové, které se nerodí (a také neumírají, nezanikají). Oproti termínu nepředmětné myšlení by to ovšem představovalo značné zúžení, neboť o čem vůbec můžeme prohlásit, že ,je‘ nezrozené a nezanikající? Je to vůbec „jsoucí“? A co to je „jsoucí“ (a co naopak „ne-jsoucí“)?
(Praha, 190225-1.)