This document examines the complex relationship between Christian faith and contemporary scientific inquiry. It asserts that theologians lack the specific practical knowledge required to provide directives for scientific work; therefore, the scientist must independently interpret the implications of the Christian message within their field. The author emphasizes that church congregations should not attempt to supplement a scientist's professional activities with external religious tasks. Instead, the faith community should seek to learn from the scientist's unique perspective. A central theme is the rejection of a "dual-track" existence where faith and science operate in isolation. The text advocates for a complete integration of these domains, coining the terms "believing science" and "scientific faith." It concludes that faith and science must continuously inform and support one another, as the separation of these two vital aspects of human understanding would inevitably lead to the intellectual and spiritual stagnation of both.
[Křesťanská víra a moderní věda]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 9. 1960
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1960]
[Křesťanská víra a moderní věda]1
24. IX. 60
Theolog nemůže dávat direktivy pro vědeckou práci. Vždyť jak by se vědec mohl nadít platných praktických rad od někoho, kdo zná konkrétní podmínky, v nichž vědec pracuje, resp. na něž se rada vztahuje, na něž míří, daleko méně než on sám? Otázku významu a důsledku křesťanské zvěsti pro moderní vědu může řešit jenom vědec sám. Ovšemže nikoli nekontrolovaně; ale nikdo z kontrolujících to nemůže učinit za něho. Proto je třeba pamatovat, že naše sbory nejsou povolány, resp. že není jejich úkolem přidávat vědcům něco k jejich vědecké práci, nýbrž naopak že mají chtít od vědeckých pracovníků něco navíc pro sebe, že od nich mají něco očekávat. Jestliže přivedeme a přitáhneme vědeckého pracovníka do sboru a do živého obecenství, nesmíme mu dávat úkoly, které nesouvisí s jeho životním povoláním. Naopak musíme dělat všechno, abychom ho uchránili nebo vyvedli z případné dvoukolejnosti životní (jednak věda – jednak víra). Věřící věda a vědecká víra – to je a musí být jedno. Víra a věda v sebe přecházejí, navazují na sebe, jedna bez druhé nesmějí být, nemají-li obě zakrnět.
1 L. Pokorný, Rozum a víra v dějinách křesťanství, in: Theologická příloha Křesťanské revue, 1959, č. 5 (příloha k č. 10), str. 129–132. – Pozn. red.