This text from June 1991 explores the relationship between the church and the state, challenging the notion that the separation of church and state implies that religion is a purely private, non-public matter. The author argues that religious issues possess a public dimension and that a true separation requires a shift in how we understand the state's role within society. The state should not be viewed as an absolute sovereign; rather, its powers must be strictly defined and limited by law. According to the document, society is the primary entity that establishes the state to serve its needs. Individuals hold fundamental commitments that precede their obligations to the state, and the state must never become the ultimate authority over human life. If the state fails in its servant role or attempts to dominate society, it must be corrected or replaced. Ultimately, the state must respect religious faith and political affiliation through laws that society imposes upon both itself and the state.
Církev – oddělení od státu
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 6. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
Církev – oddělení od státu
Myšlenka oddělení církve a vůbec náboženských záležitostí od státu nemůže a nesmí být interpretována v takovém smyslu, že by to bylo „soukromou“, tj. privátní, neveřejnou záležitostí každého jednotlivce, protože i soukromé záležitosti jsou nebo se mohou za jistých okolností stávat záležitostí celé společnosti, záležitostí veřejnou. Odluka církve od státu je možná pouze za předpokladu, že změníme své chápání státu ve vztahu ke společnosti vůbec. Jde totiž o to, že stát nesmí být chápán ve všech směrech a ohledech jako „suverénní“, nýbrž že jeho kompetence a ingerence musí být přísně vymezena zákony. Základní skutečností je společnost a její život; protože moderní společnost je v širokém rozsahu politizovaná, můžeme mluvit o politické společnosti. Ve vztahu mezi církví a státem musí být ze zákona zřejmé, že to je společnost, která ustavila stát, a tato společnost že je společenstvím lidí, kteří mají, uznávají a také trvají na tom, aby i ze strany ostatních i ze strany samotného státu byly respektovány ještě jiné, základnější jejich vlastní závazky, než jsou závazky vůči státu. Stát není a nikdy se nesmí stát nejvyšší instancí v základních životních záležitostech ani jednotlivců, ani celých společenství a vůbec společnosti jako takové. Stát je výtvorem, produktem společnosti a musí společnosti sloužit. Když slouží špatně nebo se dokonce chce emancipovat a svou služebnou roli zaměnit za nadvládu nad společností, musí být změněn, opraven a upraven, znovu zatlačen do mezí daných zákony – a pokud to už nejde, musí být při nejbližší příležitosti zrušen a nahražen lepším. Víru či náboženství, církevní nebo politickou příslušnost musí stát prostě respektovat, a to na základě daných zákony, jež společnost ukládá stejně tak státu i sobě.
(30. 6. 1991)
### 910630