This text explores the nature of philosophical thought and its relationship to sub-disciplines. The author argues that while conceptual thinking requires focusing on specific themes, philosophy must not fracture into specialized disciplines with independent theories and languages, as seen in the sciences. A fundamental distinction is made: philosophy remains connected to the "whole" and concrete reality, whereas sciences focus on abstractions. Consequently, philosophy is described as a concrete discipline, while specialized sciences are abstract. Sub-disciplines within philosophy are viewed merely as heuristic tools for preliminary focus on problems sharing a common "logos." These boundaries are flexible and permeable, reflecting the principle that nothing in the world is strictly separated or "cut off with an axe." The division of philosophy into sub-fields is therefore not fixed but varies among thinkers and contexts, always remaining secondary to the overarching interconnectedness of all reality and the preservation of a holistic perspective.
Filosofie – podobory
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 3. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Filosofie – podobory
Podstatou pojmového myšlení je efektivní soustředění myšlenky na určité souvislosti, problémy, určitá témata. To s sebou nese potřebu na jedné straně nechat zvolené okruhy témat vyvstat s mnohem větší zřetelností než okruhy jiné, a naopak některé nechat zcela v pozadí anebo na okraji. Filosofie se však nemůže a nesmí rozdělit na speciální disciplíny, které by si vytvořily své vlastní teorie, myšlenkové modely a dokonce nějaký svůj jazyk, jak je tomu v odborných vědách. Filosofie musí zůstat vždycky celkem a nikdy nesmí ztratit vztah k celku (veškerenstva) a k celkům (jednotlivým). Tím se právě mj. filosofie zásadně liší od věd, které naopak svůj vztah k celku a celkům nejen fakticky ztratily, ale metodicky opustily a nadále opouštějí. V tom smyslu je – na rozdíl od běžného mínění – filosofie disciplínou konkrétní, tj. ke konkrétním skutečnostem zaměřená, kdežto odborné vědy jsou abstraktní, tj. jsou zaměřeny nikoliv ke konkrétním skutečnostem jakožto přirozeným celkům nebo alespoň smysluplným kontextům, nýbrž k abstrakcím z nich (tj. ke svým vlastním abstrakcím). Filosofie proto své subdisciplíny neboli podobory nepovažuje za víc než jen nástroj předběžného myšlenkového soustředění na určitý okruh problémů, který se zdá mít z určitého hlediska společnou logiku (nebo spíše a lépe společný LOGOS, neboť slovo „logika“ dnes dostalo zcela odlišný význam). Filosof však pamatuje, že v tomto světě „nic od sebe není odděleno ani useknuto sekyrou“ (jak věděl již Anaxagoras), a je připraven překročit hranice heuristicky vymezeného podoboru, kdykoliv se to ukáže být rozumným. A tak se pochopitelně setkáváme se skutečností, že rozdělení filosofie do podoborů není provedeno všemi filosofy stejně, ba že dokonce u téhož filosofa není takové rozdělení ničím fixovaným, ale může se podle okolností měnit.
(Berlín, 930301–1)