The text explores the concept of Logos within the context of relations between subjects, using the biological level as a propaedeutic analogy. The author argues that Logos should not be viewed solely in connection with the internal nature (physis) of individual beings or events, as such a view is an oversimplification. Instead, it must be understood through intersubjective networks of relationships. No organism exists in isolation; every living being is embedded in a dual system of connections: genetic links between generations and social relations. The term "social" is applied broadly, extending beyond human interactions to include animal societies and even cosmic structures, following Alfred North Whitehead's process philosophy. This approach shifts the focus from the isolated Logos of an entity to a Logos that functions within a relational context. By examining these intersubjective ties, the text investigates the implications for philosophical inquiry into the nature of existence and events, suggesting that Logos is fundamentally linked to the structural complexity of interactions between subjects in the world.
Logos ve vztazích mezi subjekty
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 10. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Logos ve vztazích mezi subjekty
V jakési předběžné podobě můžeme problém LOGU v dějinách a specielně v dějinách filosofického myšlení tématizovat už na biologické úrovni.
A jestliže si to nyní připomínáme, nemá to být pokus o redukci dějinného LOGU na LOGOS vitální, „biologický“, ani pokus o výklad vyššího z nižšího, nýbrž pouze o propedeutickou demonstraci určitého analogického schematu, dovolující jisté upřesnění pro další práci. Když jsem přede dvěma roky mluvil (na FF) o LOGU pravých jsoucen, tj. pravých událostí, soustředil jsem se především na LOGOS těsně spjatý s FYSIS příslušných jsoucen/událostí. To byla ovšem nepochybná simplifikace. Žádný organismus, dokonce ani ten nejjednodušší či nejprimitivnější, nežije izolovaně od jiných organismů, ale je zapojen do jisté intersubjektní sítě vztahů k jiným organismům, a to ve dvojím rozdílném směru. Především je každá živá bytost potomkem jiné, dokonce obvykle dvou jiných živých bytostí (parentálních, rodičovských), a sama se obvykle zase podílí na zrodu dalších takových bytostí (filiálních, dceřiných, resp. synovských). To jsou vazby genetické, vedle nichž tu je často daleko komplikovanější kontextura vztahů, které bychom mohli nazvat sociálními, pokud nebudeme chtít tento termín vyhradit vztahům pouze lidským. To by však nebylo dost zdůvodněno, neboť je už dlouho běžné i u nižších organismů mluvit o societách, a to nejen v případě smeček, stád, mravenišť a brtí či úlů apod. (a procesuální filosofové, navazující na myšlenky Whiteheadovy, mluví dokonce o sociálních vazbách v generálně kosmickém smyslu, tedy např. i u molekul a atomů). Jaké to má důsledky pro naše aktuální zkoumání?
(Praha, 931024–1.)