This text provides an etymological and philosophical analysis of the Greek term phainomenon (phenomenon), focusing on the challenges of its translation into the Czech language. The author identifies a significant confusion arising from the failure to distinguish between two specific concepts: "jev" and "úkaz." This distinction is rooted in the Greek word for light (phōs), where the verbs phainein and phainestai embody a dual nature. They can refer either to an active source of light that manifests itself or to a passive object that is merely brought into the light by an external source. To achieve terminological clarity, the author advocates for a stricter use of Czech equivalents based on the distinction between active and passive agency. The choice between "jev" and "úkaz" should depend on whether the subject is an active participant in its own manifestation or a passive object being shown. Ultimately, the text seeks to refine these terms to better reflect the ontological status and the active or passive character of how things appear.
Fainomenon (fenomén)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 1. 2017
- This is a part of the original document:
- 2017
Fainomenon (fenomén)
Při překládání toho původně řeckého termínu dochází obvykle k jistým zmatkům v důsledku nerozlišování základních dvou významů, totiž „úkazu“ a „jevu“ (ovšem podle mého rozlišování). Souvisí to úzce s tím, že samo původní slovo, jakož i příslušná slovesa, totiž fainein a fainesthai, je spjato se slovem fós (pův. faos), což je pojmenování pro světlo; a bylo to pojmenování jak pro denní světlo, v němž se věci dostávají „na světlo“, tak pro slunce nebo lampu, které jsou zdrojem světla, protože aktivně svítí. Už sloveso fainein však znamenalo nejen svítiti, planouti, ale také osvětlovati a dokonce dávati na jevo, vyjevovati, ukazovati (a zvratné fainesthai už znamenalo jeviti se, (dokonce aktivně) se vyjevovati a přímo se ukazovati. Tak došlo a nadále dochází k tomu, že je takřka od počátku učiněno nejasným, zda slunce nebo lampa svým světlem ukazuje či vyjevuje sebe, anebo spíše vše kolem, co se ukazuje či co se vyjevuje v jejich světle. Tato nejasnost nám proto zřetelně velí, abychom ten rozdíl dávali „najevo“ i užíváním odlišných českých výrazů, a to s důrazem na to, co nebo kdo je na jedné straně aktivním činitelem ukazování nebo jevení, a kdo je na druhé straně jejich objektem, pasivním předmětem, který je jen ukazován, činěn zjevným. Takže výsledkem je upřesněný význam obou českých slov, jimiž překládáme „fenomén“, totiž „jev“ a „úkaz“.
(Písek, 170130-1.)