This philosophical text explores the complex relationship between the subject and reality, defining the subject as any 'true being' or internally unified 'true event.' Such an event possesses a finite spatiotemporal dimension, characterized by a specific beginning, an end, and a more or less permeable spatial barrier. The author argues that a true event must actively create and constantly reshape its own subject to achieve self-identity and manifest as a genuine event. A fundamental interdependence is established between the two: a subject possesses no existence without its corresponding event, just as a true event cannot occur without its subject. The text distinguishes authentic happening from 'pseudo-happening,' which lacks internal meaning (logos) and purposeful activity. Consequently, true reality is not a mere mechanical rearrangement of elements but is fundamentally grounded in a specific deed or action performed by a subject. This analysis provides a profound ontological insight into the nature of event-based existence and the constitutive role of subjective activity in establishing the meaning of being.
Subjekt a skutečnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 3. 2017
- This is a part of the original document:
- 2017
Subjekt a skutečnost
Jako „subjekt“ budeme označovat (jmenovat) každé „pravé jsoucno“, tj. každou „pravou událost“, která je vnitřně sjednocena v celek, mající jistý (konečný) rozměr v čase i v prostoru a navenek časově ohraničený počátkem a koncem, prostorově vnějšně ohraničený více nebo méně prostupnou bariérou. Ovšem vzhledem k tomu, že každé pravé jsoucno je principiálně událostí (pravou, tj. vnitřně sjednocenou událostí), musíme zároveň pamatovat, že to je vlastně událost, která si svůj subjekt musí vytvořit a stále přetvářet, aby se sama mohla stát subjektem (a tedy ztotožnit se ním a tím sama se sebou), tedy aby se mohla stát vskutku pravou událostí. Zároveň platí, že subjekt se může stávat subjektem pouze jako subjekt určité (pravé) události, takže subjekt nemůže mít žádnou jsoucnost bez příslušné událostí, stejně jako se událost (pravá) nemůže dít jako skutečná událost bez svého subjektu. Skutečné dění musí být proto událostným děním, zatímco jinak zůstává jen jakýmsi pseudo-děním, které sice může být ,skutečné‘, ale je jen jakýmsi přesunováním či přesýpáním nějakých svých prvků, které nemá žádný svůj smysl (logos); což ovšem znamená, že to vpravdě není žádná skutečnost, neboť není (nebyla) založena žádným ,skutkem‘, činem, žádnou aktivitou. O každé aktivitě (akci) platí, že je aktivitou (akcí) nějakého subjektu, a svůj subjekt si může vytvořit jen pravá událost.
(Písek, 170308-1.)