This reflection examines Jan Patočka's conceptualization of the relationship between Being and entities, focusing on his fragment regarding the fate of Being. The author highlights an ambiguity in Patočka's terminology, specifically the distinction between entities and objectivity. Patočka contrasts the domestication of Being within the entity with its enslavement by an objective orientation. The author argues that Being can only domesticate itself within the non-objective component of an entity. If an entity were reduced solely to an object, such domestication would be logically impossible. Consequently, the objective orientation should not be viewed as an inherent mission of Being, but rather as a result of the subject's flawed approach—a subject that Patočka largely overlooks in this context. The text concludes that it is essential to clarify the relationship between the entity and the objective within Patočka's thought. Only by distinguishing these terms can one understand how the subject engages with Being without reducing it to a mere object of manipulation.
Bytí a jsoucno u Patočky
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 5. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
Bytí a jsoucno u Patočky
Ve fragmentu „Osud bytí v poměru k jsoucnu“ (in: 7190, Péče o duši III, str. 679) užívá Patočka formulace „zdomácňování bytí ve jsoucnu, poslání bytí k jsoucnu“, přičemž to staví do protikladu k „ujařmení bytí jsoucnem“ (jakožto upadání „do služeb předmětné orientace“). – Zdá se mi, že tu zůstává jakási neujasněnost v tom, co vlastně znamená „jsoucno“ ve vztahu k „předmětnosti“. Jak je totiž možné, aby se mohlo „bytí“ „zdomácňovat“ ve jsoucnu, redukovaném na předmětnost? Vždyť proč (a zejména jak) by se bytí mohlo zdomácňovat v předmětnosti? Tady je přece zřejmé, že to lze chápat jen tak, že bytí se zdomácňuje v nepředmětné „složce“ jsoucího – což ovšem vede k tomu, že o „ujařmení“ nelze mluvit, nejde-li o jsoucno redukované na předmětnost. A závěr? To, o čem Patočka mluví jako o "předmětné orientaci“, nelze ztotožňovat nikterak s oním „posláním bytí k jsoucnu“, a ovšem ani ji připisovat „bytí“ samému, nýbrž právě jen nesprávnému postupu či přístupu „subjektu“ (který tu je žel opominut) jak k jsoucnu (neredukovanému na předmětnost), tak k bytí, zřejmě zaměřenému na ne-předmětnou stránku jsoucího. – Zkrátka a dobře: je tu naprosto nezbytné upřesnit vztahy zejména mezi „jsoucím“ a „předmětným“.
(Písek, 160520-1.)