The text explores Jan Patočka’s philosophical terminology, specifically the distinction between "unlockedness" (odemčenost) and "openness" (otevřenost) within the context of seeking truth and understanding reality. The author interprets this process as a two-stage approach to a thought and its expression. The first stage, unlockedness, represents the ability to see things as they manifest themselves, without the distortions of tradition or language; this corresponds to an accurate recognition of the objective side of the world and a correct reading of a text. However, the second and decisive stage, termed openness, is not directly derivable from the first. It involves a relationship toward the world as a whole and toward "true realities." A key element of openness is sensitivity to the non-objective aspect of reality and to pure non-objectivity itself. The author emphasizes that mere factual correctness is insufficient for true understanding; an active step is required toward the validity of truth within a specific context and toward a holistic insight into being that transcends simple objectivity.
Otevřenost a odemčenost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 2. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Otevřenost a odemčenost
Patočka asi jako první uvedl do české filosofické terminologie tato dvě slova, odemčenost (jako „možnost získat aktivně pravdu o jsoucnu“) a otevřenost jako další, rozhodující krok (zájmu) směrem ke skutečnosti pravdy (srv. 6006, str. 160 a kolem). Aniž bychom ztráceli čas formulováním kritické distance od pojetí pravdy jako „otevření jsoucna v jeho bytí“, přijímáme myšlenku dvojí fáze přístupu k myšlence (a jejímu vyslovení). Možná, že by to bylo možno reinterpretovat asi takto: první fáze porozumění se týká správného přečtení, tj. co nejpřesnějšího rozpoznání „myšleného“ na základě předloženého textu; ale toto správné přečtení ještě není opravdovým porozuměním, pokud není „zavedeno“ pod platnost toho, co je v dané souvislosti „tím pravým“ (tj. co je „pravdou“ do určité situace, do určitého situačního kontextu). V mé ještě dál pokračující interpretaci by to vedlo k následujícímu pojetí: nenechat se svést jazykem, tradicí, zvyklostmi, svědectvími druhých lidí atd., ale vidět, slyšet atd. vše co nejvíc tak, jak se to samo ukazuje, tj. jak se to „vskutku“ vnějšímu pozorovateli „dává“, znamená být otevřen „věcem, jak jsou“. Ale to nikdy není vše, celá skutečnost ani jednotlivé skutečnost vcelku. Krom této odemčenosti, která nezkresluje, nefalšuje, nekamufluje předmětnou stránku věcí a světa, je nezbytný další krok, který není nikterak odvoditelný z oné „odemčenosti“ ani na ni převoditelný, z ní vysvětlitelný či objasnitelný. A tímto dalším krokem je „otevřenost“, a to jednak otevřenost vůči světu vcelku, jakož i vůči „pravým skutečnostem“ (pravým jsoucnům) vcelku, jednak otevřenost nejen vůči nepředmětné stránce skutečnosti resp. jednotlivých skutečností, ale vůči nepředmětnosti samé, vůči „ryzí“, „čisté“ nepředmětnosti.
(Písek, 150220-1.)