This text critically examines the common assertion that truth remains truth regardless of who utters it, even if it were the devil himself. The author identifies this notion as a dangerous misconception, distinguishing between truth as an objective, non-material norm and truth as a formulated linguistic expression. While the ideal norm of truth remains independent of its user, a spoken "truth" can be manipulated, weaponized, or used for malevolent purposes. The essay argues that the ethical dimension of speaking is paramount; a factually correct statement can become a lie or an act of betrayal if used with ill intent. By comparing verbalized truth to a dangerous tool like a knife, the author illustrates how easily truth can be abused in human communication. Ultimately, the piece calls for a deeper understanding of "truth-telling" as an ethical act, suggesting that formal accuracy does not guarantee moral integrity if the underlying purpose contradicts the essence of truth itself.
Pravda a „pravditi“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 2. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Pravda a „pravditi“
Četl jsem nedávno (v jedné diskusi) zase větu, kterou jsem ovšem slyšel už mnohokrát: pravda prý „zůstává pravdou, i kdyby to vyslovil sám ďábel“. To je pochopitelně nejen nevinný omyl, ale především nebezpečná lež. Pravda je totiž skutečně nezávislá na tom, kdo na ní pracuje, kdo s ní manipuluje, třeba i kdo s ní někoho mlátí po hlavě. Ale to není „pravda“ ve smyslu výpovědi, formulace, slovního vyjádření, nýbrž je to norma každé výpovědi, formulace nebo vyjádření. A je hned třeba dodat, je to norma nepředmětná, tedy pravda ještě nevyslovená, neformulovaná, slovy nevyjádřená. – A pak tu je samozřejmě ještě něco jiného, možná ještě významnějšího. Proč by takový ďábel vyslovoval pravdu? Co by z toho měl? Čeho tak ďábelského by tím chtěl dosáhnout? A jsme u věci samé: vyslovená pravda je jako zbraň nebo třeba jen nůž. Ve vazbě jsme nesměli u sebe mít nůž, dokonce ani jen jídelní (a tupý); nůžky (mizerné) nám jen na chvíli zapůjčili a přitom jsme museli zůstat pod dozorem. S „pravdami“ lze i velmi nebezpečně manipulovat; ale není to „podle pravdy“, není to „to pravé“, ale je to „proti pravdě“. S „pravdou“ lze zacházet s velmi špatnými úmysly, a takové zneužití dělá z pravdy lež. Ano, pravda je vždycky pravda, ale „pravdivá výpověď“ se může stát i zradou!
(Písek, 150221-1.)