This text explores the evolving conceptualization of causality and contingency in contemporary thought. Traditionally, causality was viewed as a necessary link where a specific cause inevitably leads to a single effect already contained within it. Modern perspectives, however, emphasize the role of randomness and deterministic chaos, where regularity emerges from chaotic interactions, becoming apparent only through statistical analysis of large datasets. The author highlights that what we often term a cause is actually a set of conditions that only produce an effect when acting in concert. No single factor works in isolation; instead, actual outcomes result from the synergy of multiple conditions. Consequently, an effect may lack some elements present in its conditions while simultaneously exhibiting entirely new, emergent properties that were absent in the prerequisites. This shift challenges deterministic views, suggesting that reality is defined by complex interactions where the interplay of conditions can lead to unforeseen novelty and structural patterns beyond simple linear cause-and-effect relationships.
Kauzalita a nahodilost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 3. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Kauzalita a nahodilost
Kauzalita byla obvykle chápána tak, že určitá příčina vede nutně k jednomu jedinému určitému následku; někdy to bylo formulováno také tak, že tento určitý následek je vlastně v příčině již obsažen (třeba v zavinuté podobě). Dnes je celá skutečnost tzv. kauzality pojímána docela jinak: ve světě je mnoho nahodilého, ale ta nahodilost je jakoby nějak „řízena“, „kontrolována“, jsou jí ustaveny nějaké hranice, meze. Chaos nezůstává chaotickým, ale prosazuje se v něm nějaká pravidelnost, jejíž původ zřejmě není přímo v tom, co se na nejnižších úrovních děje. Mluví se proto o tzv. deterministickém chaosu: věci, které se zjevně (resp. zdánlivě?) dějí nahodile, podléhají nějaké pravidelnosti, které se stává zjevnou teprve při velkých číslech, tedy statisticky. K této změně chápání pravidelností, které v jednotlivém případě mohou být jen záležitostí pravděpodobnosti, došlo pod tlakem celé řady úvah. Především se totiž oproti staršímu chápání ukázalo, že v naprosté většině případů dochází k tomu, že tzv. příčiny představuje pouhé podmínky, a že takové podmínky se stávají příčinami, jen společně s dalšími, nikoli samostatně (izolovaně). Kdyby šlo jen o jednu jedinou „příčinu“, pak by nemohlo dojít k žádnému od této příčiny odlišnému následku, ale vlastně by se nic neměnilo. Ke skutečným následkům dochází jen v důsledku spolupůsobení několika podmínek (a často při pozorování nám některé z těchto podmínek unikají, protože se nám zdají příliš běžné a samozřejmé). A tak běžně dochází k tomu, že v následku je na jedné straně mnohem méně, než bylo v podmínkách (to se ukazuje zejména při podrobnějším zkoumání, neboť to často záleží na důmyslných experimentech), ale na druhé straně také mnohem víc, než bylo v podmínkách (či předpokladech), neboť se objeví něco nového, co mezi podmínkami/příčinami vůbec nebylo.
(Písek, 150319-1.)