This text explores the fundamental nature and purpose of comparison. The author posits that the ability to compare is predicated on the prior ability to distinguish between objects. When encountering an item repeatedly, certainty about its identity is not immediate and often requires context or a focused examination of specific details. The text draws parallels with the animal kingdom, where newborns, such as seals or zebras, must learn to recognize their mothers within large groups. However, the author distinguishes these instinctive recognition patterns, which rely on biological automatisms and memorized templates, from genuine comparison. True comparison occurs only when two distinct specimens are presented simultaneously. Through meticulous observation of their properties and details, one determines whether they are identical or merely similar but separate entities. The essence of comparison thus lies in the conscious process of verifying identity or difference based on a thorough analysis of characteristics, moving beyond mere instinctual recognition.
Srovnávání – její smysl
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 6. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Srovnávání – její smysl
Srovnávat (komparovat) můžeme jen to, co jsme nejprve dokázali rozlišit. Když vidíme krátce po sobě nějakou věc (nějakou rostlinu atd.) po druhé a po třetí, rozhodně nemáme od počátku pevnou jistotu, že jde skutečně o touž věc, pokud se nemůžeme opřít o pozadí, souvislosti s jinými věcmi, s jinou situací atp. Abychom nabyli jistoty, že jde o touž věc, musíme se na onu věc soustředit tak, že si začneme všímat detailů. V takovéto situaci se ocitá každé mládě brzo po narození, když se musí naučit rozeznávat svou matku od jiných, jinak dost podobných „matek“ (obzvlášť důležité to je u těch druhů, které žijí ve velkých společenstvích, např. u tuleňů, ale i tam, jde třeba jen o stádo, např. u zeber). Tady ovšem ještě nemůžeme mluvit o „srovnávání“ („komparaci“) v pravém slova smyslu, neboť ve hře tu jsou instinkty a automatismy (např. mládě zebry si „pamatuje“ kresbu pruhů na bocích své matky a jenom jakoby přikládá zapamatovaný vzor k bokům každé klisny, zda souhlasí nebo nesouhlasí) O skutečném srovnávání můžeme mluvit teprve tenkrát když před sebou máme dva exempláře téže věci a chceme se na základě důkladného pozorování přesvědčit, zda se ve svých vlastnostech do všech detailů shodují (pak jde o touž věc) nebo zda se sice hodně podobají, ale jde o dvě přece jen odlišné věci (např. o dvě matky, o dva exempláře rostliny téhož druhu apod.)
(Písek, 150627-1.)