This text explores the phenomenological concept of the "preliminary whole" and the "world horizon," which serves as the essential framework for all human perception. The author argues that every sensory presence is inherently part of a broader whole that precedes any act of objectification. Although describing this whole is challenging due to a language biased toward objective psychology, it cannot be reduced to simple sensory data or the products of memory and imagination. The world horizon is not a construct assembled from discrete impressions but an original structure from which individual things emerge as explications and into which they recede. Consequently, human life is fundamentally characterized as being-in-the-world, existing within this preliminary whole that remains constant despite the continuous flux of specific objects. The text rejects psychological interpretations of the horizon, emphasizing its primary and indispensable nature within human experience as an original descriptive fact that cannot be decomposed into isolated elements.
Celek předběžný (předchůdný)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 8. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Celek předběžný (předchůdný)
… Každá smyslová přítomnost je již v jistém celku. Tento celek se obtížně rozebírá, protože jazyk, s jehož pomocí tak musíme učinit, je sám již zaměřen na výsledky objektivace, byť velice časné a primitivní, a krom toho prostoupen různými schématy, která jsou již čerpána z tradic objektivní psychologie. Předběžný celek je v jistém smyslu přítomen tak jako jednotlivé věci. Jenže je samozřejmé, že nemůže být „smyslově dán“ tak jako všecko to, co právě „působí na smyslové orgány“. Jednotlivosti mohu mít tělesně před sebou, pak je opět pouze „prázdným způsobem“ mínit nebo jen subjektivně si je s neúplností znázorňovat. Ale celek, který je nicméně vždy již zde (aspoň v mém normálním dospělém životě), nemohu nikdy převést v tělesnou přítomnost analogickou přítomnosti jednotlivé věci. Přitom každá jednotlivost nám přichází z toho celku, je jakousi explikací, výslovným zpřítomněním toho, co v něm bylo shrnutým, zavitým způsobem. Říkáme obrazně, že celek je zde jako obzor – stále zde a v jádru stejný při vší změně předmětů, věcného vyplnění horizontu. Je nasnadě namítnout: tento „horizont světa“ je výtvorem paměti a fantazie, které zpracovávají smyslové danosti, ale dotážeme-li se paměti a fantazie, ukáže se, že nejsou ničím jiným než kvazivněmem, že jsou neskutečný vněm v modu „jako bychom skutečně vnímali“, a každý vněm předpokládá ji celek, z něhož se nám věci vyjevují, dostavují a do něhož zase ustupují, jakmile se od nich odvrátíme, tedy celek předchůdný. A tak horizontové vědomí a jeho celkovost, a nejzazší hori/194/zont, totiž horizont světa, musíme popisně charakterizovat jako něco původního, co nelze složit z dojmových prvků, jejich představovaných odlik a kombinací obou.
Proto je fenomenologicky docela přirozená teze, že lidský život je vždy charakterizován jako život na světě, život v předchůdném celku. Rozumí se, že …
(Písek, 150803-1.)