This text critiques the traditional scholastic premise „operari sequitur esse,“ which posits that being precedes any form of action. The author argues that being is not a static state but an activity that every entity must continuously perform throughout its entire duration. The traditional error is identified in the prejudiced understanding of an entity as a pre-given whole and of activity as something directed solely outward. However, when an entity is viewed as an event and a process in time, it becomes clear that the performance of being is primary. The work therefore proposes the reversed thesis „esse sequitur operari“ (being follows activity). At the same time, it acknowledges that this activity does not emerge from nothing but requires the presence of a certain „germ“ of being. This ontological shift redefines entities from passive substances into dynamic performances, opening space for a new understanding of the relationship between existence and action within process-oriented thought.
Bytí jako aktivita
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 12. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Bytí jako aktivita
Scholastická premisa (spíš než zásada), že „bytí předchází (jakémukoli) činění“ resp. že „dříve je bytí (jsoucnost) než aktivita“ (operari sequitur esse), musí být podrobena analýze a kritice, neboť bytí musí být vykonáváno. Proto platí, že přinejmenším „stav“ (ovšem my víme, že jde o „výkon“) bytí musí předcházet jakémukoli činění, jakékoli aktivitě: každé jsoucno (které je ovšem vždy událostným děním) musí své bytí vykonávat, a to po celou dobu svého trvání. Kde byl skryt onen omyl, že každé jsoucno musí napřed být, aby mohlo být aktivní? Byl skryt v tom, že každá aktivita byla předsudečně chápána jako mířící ven z aktivního jsoucna, jakož i v tom, že samotné jsoucno bylo předsudečně chápáno jako „dané vcelku“ (zatímco jakožto událost je děním v čase). Mohli bychom tedy trvat na premise zcela opačné, totiž že aktivita předchází jsoucnosti (bytí) – tedy: esse sequitur operari. Zároveň si však musíme být dobře vědomi toho, že ani ona základní aktivita, jíž je vykonávání bytí jsoucího, nepřichází „odnikud“, nýbrž že jakýsi ,zárodek‘ bytí tu musí být nějak přítomen (event.. spolupřítomen – je tu právě důležité mluvit i „zárodku“, neboť tu jde opravdu o „zrod“).
(Písek, 151227-1.)