This text explores the conceptual distinction between actuality (skutečnost) and reality (realita), terms often used interchangeably in everyday language but requiring precise differentiation in philosophy. The author draws on etymological roots, noting that reality derives from the Latin res (thing), whereas the Czech term for actuality, skutečnost, relates to skutek (deed or action). By comparing these to the German Wirklichkeit, the analysis highlights that while reality often implies a static state of things, actuality encompasses the dynamic process of realization. Czech terminology is particularly nuanced, allowing for a bidirectional understanding that spans from the unmanifested potential to the completed act. Consequently, actuality is considered a broader category than reality because it accounts for the transition from intention to realization. The text suggests that realization is the act of bringing something into the realm of things, but the underlying essence of actuality remains more comprehensive, as it incorporates the very activity and agency that precedes and constitutes existence.
Realita a skutečnost / Skutečnost a „realita“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 6. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Realita a skutečnost / Skutečnost a „realita“
V obecném úzu se mezi skutečností a realitou téměř nerozlišuje; ve filosofii ovšem musíme být rozhodně náročnější při užívání termínů. A pak je dobré přihlížet co možná k tomu, co nám zvolená slova pro názvy sama svými kořeny napovídají. Slovo „realita“ připomíná „věc“, „res“; slovo „skutečnost“ naproti tomu připomíná skutek, čin, akci či aktivitu. (V němčině „Wirklichkeit“ připomíná zase „wirken“, působiti: „Wirklichkeit ist, was wirkt“; a také „Werk“, tedy „dílo“.) Němčina je určitější v tom smyslu, že nám napovídá směr: skutečné je to, co bylo nebo je uskutečněno, tedy „to uskutečněné“. Čeština je méně určitá, ale dovoluje či připouští nejen směr od skutku k uskutečněnému, ale také opačný směr od ještě neuskutečněného ke skutku čili k uskutečnění. Je sice pravda, že se ve filosofické tradici již dlouho rozlišuje mezi reálnými možnostmi a nemožnostmi, ale stejně tradičně jsou v tom četné vnitřní rozpory a potíže. Stejně tak se můžeme opřít o jinou zvyklost, že o uskutečnění něčeho, co předtím skutečné ještě nebylo, se mluví také jako o „realizaci“, a míní se tím uvedení do „reality“, do reálného světa. A protože mínit něco (byť co nejpřesněji) ještě zdaleka neznamená to „realizovat“ (i když sám akt mínění takto „realizován“, tj. proveden být může), budeme význam slova „skutečnost“ považovat za obsahově širší než význam slova „realita“.
(Písek, 140621-3.)