This text explores the concept of philosophy as a specific intellectual discipline characterized primarily by the absence of a strictly defined subject matter. Unlike specialized sciences, which are confined to their specific fields, philosophy possesses an unlimited scope and can critically reflect on any topic. The author emphasizes that while philosophy is not a specialized science, it must maintain constant contact with them. This relationship is based on reciprocity: philosophy takes into account the methodology and results of scientific research while subjecting them to its own critical scrutiny. The text further notes that no science can claim exclusivity or superiority over philosophical reflection, just as philosophy cannot assume a position of infallibility. Consequently, philosophy is presented as an open, systematic way of thinking that transcends the boundaries of individual disciplines and poses fundamental questions about the nature of knowledge and the world as a whole, refusing to be limited by the artificial barriers of professional specialization.
Filosofie jako disciplína myšlenková
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 9. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Filosofie jako disciplína myšlenková
Pokud chceme filosofii chápat jako disciplínu, tedy systematicky (soustavně) pracující druh myšlení, musíme mít hned od počátku na mysli, že to nemůže být disciplína s vymezeným předmětem zájmů či témat; filosofie není odborná věda, její „obor“ ničím a nikde nekončí. Může (smí) se zabývat čímkoli, nikam nemá uzavřený nebo zamezený, zakázaný přístup. Tím se na jedné straně významně liší ode všech jiných věd, tzv. odborných věd, jak ji dodnes rozumíme přinejmenším od počátků nové doby, ale na druhé straně zase je (a musí být) s nimi ve styku, a to jednak proto, že se může zabývat čímkoliv, čím se zabývají odborné vědy (ale bude to v něčem dělat jinak), a jednak proto, že musí brát na vědomí všechno to, co tyto odborné vědy dělají, jak to dělají a jaké jsou výsledky jejich zkoumání a poznávání. Pochopitelně to nemůže dělat tak, že to nijak neprověřuje, že to nepodrobuje kritice a svému zkoumání. Filosofie si sice sama nemůže dělat nároky na to, aby ji odborné vědy ve všem respektovaly (nesmí si o sobě myslet, že je neomylná), ale ani žádná věda se před ní nemůže skrývat nebo bránit své poznatky s nárokem na nějakou výlučnost či dokonce nadřazenost.
(Písek, 140919-1.)