This text analyzes the essence of nihilism not as a denial of the world's existence, but as the consciousness of an absolute absence of objective meaning. In this view, nihilism does not represent a doubt about reality itself, but rather about its significance; while things indeed exist and manifest, they lack any deeper purpose upon which a human could rely. The document emphasizes that nihilism is a fundamental resignation from the search for meaning, regarding all apparent values and significance as purely subjective constructs. The author suggests that even if the illusion of meaningfulness appears to be a necessary psychological condition for human life, from the perspective of ontological truth, it remains a mere deception. The text thus portrays nihilism as a state where one acknowledges existence but categorically rejects the presence of any transcendent or external sense, leading to the realization that everything appearing meaningful is merely a private human need.
Nihilismus jako vědomí nepřítomnosti smyslu
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 11. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Nihilismus jako vědomí nepřítomnosti smyslu
Nihilismus není ve své podstatě žádné přesvědčení o nicotě, o nicotnosti a dokonce neexistenci (nejsoucnosti) světa, tedy o fantasijnosti (fantastičnosti) výmyslu, že vůbec něco jest, není to pochybování o realitě, nýbrž o tom, že by něco mohlo mít nějaký smysl. Nesmyslnost není nejsoucnost, nýbrž pouhá jsoucnost beze smyslu. A rozumí se tím jakýsi představovaný „objektivní smysl“, o který by bylo možno se opřít při nejrůznějších příležitostech, kdy se vynořují pochybnosti o konkrétním smyslu toho či onoho lidského podnikání. Nihilismus je tedy vlastně jakási fundamentální rezignace na hledání smyslu, které by třeba jen ve skrytu duše doufalo, že třeba se něco takového přece jenom podaří odhalit. Věci zajistí jsou, jak jsou; jejich výskyt, existence, reálnost není popírána. Popíráno je pouze to, že to má smysl, ba že by to vůbec jen nějaký smysl mohlo mít. Všechno, co se nám zdá mít smysl, je pouze naše subjektivní vidění a chápání; tady dokonce je možno polevit ze zásadovosti a je možno připustit, že falešný dojem smysluplnosti by mohl být jakousi soukromou lidskou potřebou. Ba snad přímo podmínkou toho, jak být a jak žít. Možná, že se bez takového klamu nedá žít; ale je to klam a musí to být klam. Smysl neexistuje.
(Písek, 141108-2.)