This text explores the significance and function of precise concepts within the context of linguistic communication and ontological identity. The author distinguishes between two primary functions of conceptualization: ensuring identity of meaning for mutual understanding and identifying the identity of reality itself amidst constant change. A central problem is how to define the unity of a being that evolves over time and reacts to external circumstances. The text critically evaluates classical Greek conceptualization, which projects unchanging mental models onto changing phenomena as guarantors of permanence. In contrast, the author argues for the necessity of a "new" conceptualization. This new form should move away from seeking unchanging substances as the basis for concrete event-based unity, without lapsing into nominalism that reduces such unity to a mere name or "flatus vocis." The objective is to find a way to conceptualize event-based unity as a process that maintains its identity through transformation and development, rather than being reduced to a static object or a mere sound.
Pojem a „změna“ / Událost a její „totožnost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 4. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Pojem a „změna“ / Událost a její „totožnost“
Užitečnost užití přesného pojmu je zásadně dvojí: jednak jde o principiální možnost domluvy a vzájemného porozumění v jazykové formě, jednak o zajištění toho, že vskutku míníme touž skutečnost. V prvním případě jde o zajištění identity významu slova, názvu, označení atd., v druhém případě o zajištění totožnosti či identity samotné míněné skutečnosti. Na jedné straně je tedy naším cílem vyloučení možnosti dvojího nebo vícerého výkladu či pochopení nějaké jazykové formulace, na druhé straně o to, abychom ve světě ustavičných pohybů a proměn rozpoznali a mínili něco určitého, co navzdory podobnosti s jinými, jakož i navzdory tomu, že ono samo je podrobeno proměnám, přece zůstává ve svých proměnách (ve svém vývoji a rozvoji) „týmž“. Je tedy zřejmé, že tu rozhodně nevystačíme s jediným garantem oné cílené „totožnosti“, a to už jen proto, že jednou jde o totožnost toho, co je míněno jakožto myšlenkový model, zatímco po druhé jde o totožnost nějakého skutečného „jsoucího“ v průběhu jeho časového rozvoje včetně různých proměn, odpovídajících (reagujících) nejen na „původní rozvrh“, nýbrž také na různé (někdy nové, ne vždy stejné) okolnosti. Jestliže klasická „pojmovost“ (řeckého původu) pracuje s předmětnými myšlenkovými modely, které „podsunuje (podsouvá) měnícím se fenoménům jako cosi neměnně, ale skutečně trvalého, musí „nová“ pojmovost pracovat s jinými modely, které se vzdají čehokoli „neměnného“ jako „skutečného“ („reálného“) garanta konkrétné (konkrescencí) událostné jednoty, ale v žádném případě neupadnou do nominalismu, který každou takovou událostnou jednotu škrtá a redukuje ji na pouhé „nomen“, ba pouhý zvuk, „flatus vocis“.
(Písek, 130420-2.)