The text explores the dynamic between philosophy in large and small societies. While large nations or civilizations often exhibit self-centeredness, small societies are constantly forced to struggle for their identity under the influence of dominant external cultures. The author argues that philosophers in smaller countries have a unique responsibility to guard domestic traditions and critically engage with their predecessors, rather than merely measuring themselves by foreign standards. This intellectual preservation is compared to protecting endangered species in biology. The objective is not to create ideological museums, but to recognize that remarkable and philosophically relevant ideas often emerge outside the mainstream branches of development. Significance should not be equated with prevalence or majority status. Forgetting these unique contributions would result in an irreplaceable loss for philosophical discourse. Therefore, the text advocates for paying close attention to the philosophical literatures of smaller communities as vital sources of original insights that enrich global thought.
Filosofie a „malá“ společnost (a „velké“ společnosti)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 6. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Filosofie a „malá“ společnost (a „velké“ společnosti)
Velké společnosti (např. národy, říše, civilizace) se nejčastěji vyznačují nadměrným sebevědomím a někdy sebestředností; naproti tomu malé společnosti jsou vždycky konfrontovány s úsilím o vlastní identitu, protože jsou nezbytně (a také volbou) pod vlivem, přicházejícím z velkých společností. A tak zatímco francouzským filosofům je zapotřebí připomínat třeba filosofii německou, a zatímco německým zase třeba filosofii anglosaskou (a francouzskou atd.), filosofové menších zemí či národů mají vždycky jednu povinnost navíc: hlídat identitu domácích tradic filosofování a cíleně navazovat na domácí předchůdce (samozřejmě také, ba zejména, kriticky, ale vskutku „navazovat“, nejen měřit cizími mírami). Tak jako je v biologii třeba věnovat zvýšenou pozornost druhům nečetným, vystaveným většímu nebezpečí vyhynutí (z jakýchkoli příčin), je dobré se ve filosofii věnovat filosofickým textům a literaturám menších společenství (nejen národních, ale také národních – to ještě vůbec není žádný „nacionalismus“ ani šovinismus). Pochopitelně cílem není budování a udržování nějakých myšlenkových skanzenů ani shromažďování muzeálních „předmětů“; to může mít někdy dobrý smysl v případě ještě historicky nerozvinutých jazyků „polo-přírodních“ národů či spíše kmenů; zde však jde o něco naprosto odlišného. Zkušenost ukazuje, že někdy dochází k objevu nejpozoruhodnějších věcí, které nevznikly ani se nezrodily v hlavních větvích vývoje; a právě to platí zvýšenou měrou o myšlenkách filosoficky relevantních. Někdy máme tendenci za relevantní považovat to, co je hojné, četné, většinové. Ale u myšlenek zrovna tohle neplatí. A pokud potom dojde k tomu, že něco ve skutečnosti významného je zapomenuto a snad dokonce ztraceno, znamená to často nenahraditelnou ztrátu.
(Písek, 130606-2.)