This reflection provides a critical analysis of the concept of "common sense" and its standing within philosophical discourse. The author rejects the notion that common sense should serve as the primary foundation for philosophical inquiry. Instead, common sense is described as a sediment of ancient philosophical systems and myths that have solidified over time within the general consciousness. What is perceived today as self-evident was originally a complex conceptual construct that had to be formulated before becoming widely accepted. Thus, common sense unconsciously preserves pre-conceptual and mythical modes of thinking that genuine philosophy must challenge. As a discipline rooted in reflection, philosophy should not accept these established truths blindly but must approach them with critical caution. Since reflection inherently requires an object to examine, these ingrained thought structures provide the necessary material for philosophical work. Philosophy must therefore investigate these apparent certainties to move beyond the limitations of habitual thinking and achieve a more profound understanding of reality.
Common sense / Zdravý rozum
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 13. 2. 2011
- This is a part of the original document:
- 2012
Common sense / Zdravý rozum
Filosofové, kteří doporučovali „zdravý rozum“ (common sense) jako základ a první východisko filosofování, se dopouštěli hrubého omylu. Tzv. „zdravý rozum“ je ve skutečnosti výsledkem (sedimentem) dlouho trvajícího působení starých filosofií, a ovšem také ještě starých mytologůmen a mýtů, které se nějak a v nějakém smyslu, v nějakém rozsahu či přímo oboru zdánlivě osvědčovaly a osvědčují (to vůbec nemusí znamenat, že se „prakticky“ osvědčují, nýbrž jen že nějak vyhověly a vyhovují, třeba jen psychologicky apod.). To, co se zdá tzv. „zdravému rozumu“ samozřejmým, muselo být nejprve nějak, a to dost výrazně, myšleno, myšlenkově rozvrženo, koncipováno, a muselo se pak nějak doporučit až vnutit obecnému povědomí. „Zdravý rozum“ tak vlastně (byť nevědomky) pokračuje v tradici myšlení předpojmového, ba mytického, proti němuž se opravdové filosofické myšlení staví a které podrobuje kritice. Právě proto se filosof musí ke zdravému rozumu vztahovat kriticky, tj. nikoliv jen negativně, nýbrž s kritickou obezřetností. Ani mýtus nebyl naprostým nesmyslem, tím méně různé mytologie (tedy: různé logizace mýtů). Sama filosofie je však především reflexí – a to znamená, že musí mít, „co“ by kriticky reflektovala.
(Písek, 110213-a; doplněno 120117-1.)