This reflection focuses on the phenomenon of error and mistake-making within philosophical thought. The author conceives of philosophy as an experimental discipline that inherently utilizes the method of trial and error in its progression. In contrast to the common understanding of error as an undesirable element of argumentation, here error emerges as a legitimate tool, provided it is used thoughtfully and systematically. The text distinguishes between trivial errors, which should be eliminated, and deep, fundamental errors that may remain hidden for long periods or persist despite their discovery. Special attention is given to "happy errors," which open new paths of knowledge that would otherwise remain inaccessible. Philosophy is thus viewed not as flawless deduction, but as a living process where deliberate work with error forms the essence of methodological procedure and enables deeper insight into the nature of reality. Engaging with error is constitutive for true philosophy, not merely accidental.
Chyby a chybování ve filosofii
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 5. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Chyby a chybování ve filosofii
Filosofie (tj. skutečná, pravá filosofie) je experimentální disciplína; a to znamená, že tu a tam musí pracovat formou „zkoušky a omylu“. Ale i to je ještě málo: filosofie nemá omyly v opovržení, a také se jim – alespoň v určitých případech – ani nesnaží vyhnout. Filosofie nepřestává být filosofií, ani když pracuje s omylem – ovšem jen pod podmínkou, že ta práce s omylem je promyšlená, systematická, nikoli nahodilá ani jen příležitostná. To ovšem znamená, že některé omyly mohou být předem vyloučeny, zejména pokud jsou triviální. Nicméně i zde zůstává jeden vážný problém: to, co se zdá být na první pohled samozřejmé (a nedbat toho že znamená právě triviální chybu), může být založeno na jakémsi velkém, dlouhodobé, takřka principiálním omylu. Metoda založená na cestě „zkouškou a omylem“ totiž není nijak garantovaně bezchybná; některé omyly se mohou prokázat jako omyly teprve po dlouhé době, neboť se ve zjednodušujících (či zjednodušených) situacích dlouho nevyjevují na plném světle. A na druhé straně se mohou některé omyly vyjevit jako omyly velmi brzo, dokonce hned na začátku, a přesto zůstávají v jakési pozoruhodné formě „platnosti“ tak živé, jako tomu bylo již od toho počátku. A konečně jsou také tzv. „šťastné omyly“, neboť bez nich by zůstaly některé cesty nejen uzavřeny, ale zcela nepoznány.
(Písek, 120502-1.)