This text reflects on the relationship between truth and situation, challenging the traditional philosophical notion of a single, immutable "absolute truth" detached from reality. The author proposes that truth is unique and absolute in a different sense: it is always addressed to a specific subject and embedded within a particular situation. Drawing on Whitehead’s term "concrescent," the author describes truth as non-objective and arriving from the future. Although truth is singular in its direction and address, its resulting manifestation appears polymorphic and pluralistic. This phenomenon is caused by the varying levels of sensitivity of individual subjects and their ability to relate their understanding of truth to their own situation and a broader context. The apparent diversity of truth for different individuals is thus a consequence of subjective interpretations and perceptual limits rather than the absence of a fundamental unity. This perspective redefines truth as a dynamic, situational, and subjectively experienced process instead of a static entity.
Pravda a situace
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 5. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Pravda a situace
Filosofické tradice jsou stále ještě zamořeny představou, že pravda je jedna jediná a neměnná po všechny časy (obvykle se pak mluví o tzv. „absolutní pravdě“, tj o pravdě oddělené, odloučené ode všeho). Pravda však je „jediná“ a také „absolutní“ v docela jiném smyslu. Je zaměřena a platí pro určitého člověka (resp. vůbec pro určitý subjekt, chceme-li pamatovat na kosmické dimenze) a do určité situace, tedy také do určité jeho situace (ale neomezuje se jen na jeho osobní situaci). V tomto „konkrétním“ (Whitehead by asi právě zde užil termínu „konkrescentní“) směřování není pluralitní, polyvalentní, nýbrž právě jedinečná – ovšem stále ještě jakožto „nepředmětná“, tedy též zároveň „z budoucnosti přicházející“. Její „směřování“ je adresováno pro určitý subjekt (přesněji: pro mnoho různých, ale vždy určitých subjektů). Záleží na všech těchto subjektech, jak oné oslovující, ale jediné Pravdě v závislosti na své vnímavosti budou rozumět, jak toto své porozumění vztáhnout ke své situaci a pak zasáhnou do situace mnohem širší, která už zdaleka není jenom jejich. A v závislosti na této vnímavosti (a jejích mezích) se nám pak výsledek jeví tak, že „pravda“ je polymorfní a že platí pro každého jinak.
(Písek, 120527-1.)