This text reflects on the nature and definition of a true 'encounter' with significant thinkers within the framework of intellectual and philosophical work. The author responds to skeptical inquiries regarding the possibility of authentic contact with the historical figures discussed in his writing. He defines an encounter as a specific process of mutual awareness that avoids merely 'passing each other by,' while clarifying that it does not imply total intellectual fusion, exhaustive knowledge, or personal friendship. A central thesis is that a genuine encounter must be direct; it cannot be fully achieved through secondary literature, which serves only as a preliminary guide. Furthermore, the author argues that deep understanding does not require reading an author's entire body of work. For profound thinkers, understanding key selected passages allows one to logically infer the rest of their philosophical system, which can then be selectively verified. Ultimately, the text prioritizes the depth of insight and the ability to extrapolate meaning over the mere quantity of material studied.
Setkání není „splynutí“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 6. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Setkání není „splynutí“
Dostal jsem otázku, zda si myslím, že jsem se s těmi v mé knížce uvedenými mysliteli opravdu setkal. Nic víc ta otázka neobsahovala, ale cítil jsem jisté pochyby. Mám dojem, že to je způsobeno nepochopením toho, oč jde v setkání. Setkat se s někým znamená, že o sobě nějak víme, že jsme se jen neminuli (nebo nemíjeli); ale vůbec to nemusí znamenat, že jsme se důkladně poznali, a už vůbec ne, že jsme se stali přáteli. Když to zase přeneseme do původního kontextu, porozumět něčemu z myšlení jiného autora neznamená, že s tím, čemu rozumí, už také souhlasíme, ale rozhodně to znamená víc, než že o tom nějak (a třeba zprostředkovaně) víme (když zprostředkovaně, tedy „z doslechu“). Setkat se s jiným myslitelem nelze přes někoho dalšího – to pak už není setkání. (Takže se nelze opravdu „setkat“ s jiným myslitelem prostřednictvím sekundární literatury; ta nás může jen upozornit, navést na stopu“ – ale nic víc.) Na druhé straně nemusí takové opravdové „setkání“ znamenat, že si poslechnete nebo že přečtete od jiného myslitele všechno, co řekl nebo napsal. Ač to může vypadat poněkud překvapivě, mám za to, že číst všechno je nesmysl (pokud si druhého myslitele a jeho myšlení nechcete učinit svým hlavním tématem); zvláště u dobrého myslitele si můžete na základě vybraných partií mnohé domyslet, a pak jen zkontrolovat.
(Písek, 120624-1.)