This text explores the intrinsic relationship between thinking and life, emphasizing that philosophy is not merely a theoretical discipline but an activity deeply rooted in human existence. Just as we must learn from others in life to eventually face unique situations in our own way, a thorough knowledge of philosophical tradition is essential as a foundation for independent critical thought. However, the author identifies a fundamental difference: while life often focuses on preserving and replicating what has already been achieved, the task of genuine thinking is to transcend the boundaries of the known. Philosophical thought should not merely map existing reality but must aim toward discovering and creating what is new and yet to come. This process of "inventing" the future represents the highest demand placed on the human spirit, requiring the courage to leave the safety of the proven and creatively open oneself to what does not yet exist, but which possesses the potential to shape our future.
Myšlení a život
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 7. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Myšlení a život
Filosofie je nepochybně věcí myšlení, ale jde vždy o myšlení spjaté nesčetnými vztahy s životem (a to ne jenom tak, že jen živý může myslet). A tak jako je nám vyšším živočichům souzeno se od počátku po zrození mnohému učit od druhých, ale nakonec musíme žít svůj život a po svém, protože ve zvláštních, právě našich situacích, v nichž podobnost s jinými je jen částečná a někdy dokonce dost vzácná, takže s pouhým napodobováním nevystačíme, – tak mutatis mutandis musíme i filosoficky myslit po svém, i když předpokladem kvality a úspěšnosti je dobrá znalost toho nejlepšího, co až dosud bylo ve filosofii myšleno a vykonáno. V něčem je však myšlení, zejména filosofické (ale i vědecké atd., prostě náročné) přece jen v postavení náročnějším a požadujícím větší „výkony“. Zatímco život musí v jistém smyslu jen čekat na ta nejdůležitější vylepšení, prostě na všechno nové, a musí většinu svého úsilí zaměřit na uchování a duplikaci toho, čeho bylo už dosaženo, v myšlení dosažení a zvládnutí co nejvyšší již uskutečněné úrovně nestačí. Úkolem myšlení, má-li opravdu mít ten pravý charakter, není ovládnutí známého, ale nalezení cesty k neznámému, k novému; a ani tato formulace není dost výstižná. Nejde o nalezení neznámého, které tu však někde přece jenom bylo a jest, nýbrž o „vy-nalezení“ toho, co tu ještě nebylo a není, ale co přesto „má“ budoucnost.
(Písek, 120703-1.)