This paper examines the role of clarity within philosophy and the process of philosophizing, identifying two fundamental functions. First, it contrasts philosophy with high-level mathematics, where formal logical coherence may suffice even without immediate intuitive understanding. In contrast, a philosopher cannot rely on mere formalization. They must maintain constant vigilance over their thought processes, subjecting every step to rigorous reflection and engaging with the "living logos" of their reasoning. Second, the philosopher bears the responsibility of making their findings and methods accessible to others. This involves tailoring arguments to different audiences based on their level of familiarity with the subject. While a philosopher may employ simpler arguments to facilitate understanding, they must strictly avoid any logical fallacies. Clarity is thus presented both as an internal intellectual discipline and an external communicative duty. The text emphasizes that true philosophizing requires a balance between deep personal reflection and the ethical obligation to share insights transparently while maintaining absolute logical integrity.
Srozumitelnost ve filosofii / Filosofie a srozumitelnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 9. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Srozumitelnost ve filosofii / Filosofie a srozumitelnost
Srozumitelnost má ve filosofii a filosofování dvojí úlohu: 1) především je v tomto ohledu filosofování ve zcela jiné situaci než třeba práce matematiků vysokých úrovní, kterým stačí formální matematicko-logická koherence jejich argumentací a důkazů, přičemž není nezbytné, aby v každé fázi chápali to, co jim vyšlo nebo právě vychází (a ergo to dokázali také náležitě vysvětlit ostatním). Filosof musí stále sledovat postupy svého myšlení a nesmí žádný svůj krok ani přeskočit, ani udělat bez toho, že jej podrobí reflexím (většinou nestačí jediná). Jinak řešeno: filosof nesmí žádný ze svých postupů „formalizovat“ (= spolehnout jen na formální logické vztahy), ale musí stále být bdělý vůči živému logu svých postupů právě jako živý (a bdělý) myslitel. A pak 2) je i tam, kde filosof sám je plně a bděle odpovědný za všechny své myslivé kroky, zcela nezbytné učinit výsledky a co možná i postupy svého myšlení co nejpřístupnějšími druhým lidem, samozřejmě s jistým rozlišováním podle toho, kdo je určitým argumentům přístupnější a kdo s nimi může mít (třeba z nezvyku) nemalé potíže. V takovém případě může užít argumentací, jaké by se jemu samému nemusely jevit jako dostatečné. (V žádném případě však nesmí užít argumentace chybné.)
(Písek, 120920-1.)