The text examines the nature of external appearance and what remains hidden beneath the surface. It draws on the common saying that when two people do the same thing, it is not the same, warning against judging objects or actions solely by their outward form. The author emphasizes that the most significant and decisive factors often lie behind the external facade and may never manifest directly. While it is common to interpret this as a caution against first impressions or an invitation to wait for further developments, the author argues that there is a non-apparent reality that is fundamentally and primarily real. This non-objective dimension is not a static or eternal entity as traditional concepts might suggest; rather, it is in a state of integrated, organic motion. The essay explores the philosophical distinction between the manifest and the non-manifest, highlighting that even what is not currently revealed remains dynamic and undergoes a specific type of change distinct from the world of tangible objects.
[Vyjevování a posuzování toho, co není vnější]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 12. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
[Vyjevování a posuzování toho, co není vnější]
Jedno úsloví říká, že když dva dělají (nebo říkají) totéž, není to totéž. Toto úsloví je jakýmsi varováním před naší tendencí srovnávat podle vzezření resp. podle vnějšího vzhledu. Je v tom zároveň poukaz k tomu, že to hlavní a rozhodující je až za tímto vzhledem, až za tou vnější stránkou. Někdy to bývá zjednodušováno na varování, abychom nedali na první dojem. Tam už pak dochází k jisté ztrátě: nejde o poukaz k tomu, co je za vnějškem, ale jen k tomu, že okamžitý dojem nemusí být správný, tedy vlastně jen o pobídku k neukvapenosti, k vyčkání, jak se ještě věci vyvinou, jak se něco ještě vyjeví v dalším postupu událostí. I to je ovšem stále ještě poukaz cenný: jde o důraz na to, že věci jsou v pohybu a že okamžitá situace ještě nedovoluje náležitě rozpoznat, oč jde. V obou případech však něco chybí: to, co je nezjevné, se nemusí dříve nebo později a tedy nutně ukázat – za vnější podobou a dojmem z vnější podoby může zůstávat i něco, co se nikdy přímo nevyjeví, co na sebe nevezme vnější podobu, ale přesto zůstává nejen čímsi skutečným, ale přímo zásadně a primárně skutečným, a i v dalším vývoji důležitým, „důsažným“. Něco, co se nevyjevuje navenek ihned, může mít značnou důležitost pro některé další etapy vyjevování, aniž ono samo z předchozích chvil či dob zůstává beze změny (na to upozorňuji zejména proto, že býváme často svádění tradiční představou, že právě to „niterné“, resp. „ne-předmětné“ zůstává beze změny, že to je cosi „věčného“). Jinak řečeno: i to, co se momentálně nevyjevuje, zůstává v pohybu, a to nikoli v pouhé změně, ale v pohybu integrovaném, jakoby „organickém“ či „logickém“, ovšem mutatis mutandis, tj. v čemsi podstatném zcela jinak (jde o jinou „změnu“, o jiný typ „dění“, nikoli ještě událostný, jak jej známe ze světa předmětností).
(Písek, 121225-1.)