This text examines the ontological nature of the whole and its relationship to the surrounding environment. The author emphasizes that every true whole actively distinguishes itself from its context, even when it remains dependent on that environment as its prerequisite. This process of integration and unification is not merely a construct of human perception but is an inherent activity of the whole itself. The document further explores how such entities establish and maintain their integrity, including the regulation of matter and energy exchange, often referred to as metabolism in biological terms. A central concern is identifying the source and origin of the activities that sustain this internal unity. Finally, the text suggests the necessity of redefining the concept of the subject in relation to these integrating forces. The reflection aims at a deeper understanding of the active agent responsible for the existence and continuity of a whole, calling for a reevaluation of subjectivity within the framework of systemic integrity.
Celek a vztaženost k celku
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 1. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Celek a vztaženost k celku
Každý skutečný celek se vyznačuje tím, že se aktivně vyděluje ze svého prostředí a proti němu, a to i když je na něm závislý jako na svém předpokladu. Toto vydělení (resp. vydělování) může mít různé formy a může používat různých prostředků, nicméně výsledkem je skutečnost, že lze poměrně dobře odlišovat to, co náleží k onomu prostředí, od toho, co už nějak (byť relativně) bylo pojato do rámce onoho celku, tj. co bylo nějak sjednoceno, integrováno (a přesněji řečeno: co se do celku nějak samo aktivně zapojilo). Nejde tu o to, jak to my ve svém poznávání a chápání oddělujeme a odlišujeme, ale jak se takové celky vydělují a odlišují od svého okolí samy. To tedy znamená, že naše rozlišování může být někdy oprávněné a správné, ale jindy může být také mylné a neodůvodněné. A z toho pak zřetelně vyplývá, že si musíme klást rovněž takové otázky, jako po zdroji a původu oněch aktivit celku, jimiž celek svou sjednocenost a integritu zakládá a udržuje (což samozřejmě zahrnuje i otázku po prostředcích a kontrole tzv. výměny hmoty a energie mezi vnitřní sférou celku a jeho okolím; v biologii se mluví o tzv. metabolismu). Komu nebo čemu můžeme „připsat“ onu pozoruhodnou úlohu? Jakého pojmenování tu může nebo má být použito? Budeme-li mluvit o „subjektu“, jak nově jej budeme muset pojímat?
(Písek, 110101-1.)