This text explores the origins and exclusivity of philosophy in relation to Ancient Greece. The author posits that the establishment of philosophy in the Greek context is historically decisive for the European tradition. While the theoretical possibility of philosophy emerging elsewhere is not excluded, any such claim requires rigorous proof. The text highlights that even within ancient Greece, a clear distinction was made between true philosophy and other forms of knowledge, such as sophistry or polymatheia. Determining whether non-European traditions of wisdom qualify as philosophy depends on how one defines the nature and purpose of philosophy itself. The author rejects superficial pseudo-tolerance in favor of a strictly reasoned and consistently applied conceptual framework. Until such a comprehensive and well-grounded concept is provided, the text maintains that philosophy was uniquely invented and initially cultivated in Ancient Greece. This perspective emphasizes the necessity of conceptual clarity and consistency in historical and philosophical analysis.
Filosofie a Řecko (výlučnost)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 2. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Filosofie a Řecko (výlučnost)
Filosofie musela být vynalezena, tj. ustavena a pěstována někým a někde. Není pochyb o tom, že pro nás, kteří dnes myslíme v evropských tradicích, je dějinně rozhodující ustavení filosofie ve starém Řecku a pak celá tradice na řecké myslitele navazující. Nelze vyloučit, že principiálně mohla být „filosofie“ (nebo něco jako filosofie) vynalezena i jinde a jindy, ale pokud to někdo chce tvrdit, musí to nějak prokázat. Také ve starém Řecku a potom v dalším evropském myšlenkovém vývoji bylo „vynalezeno“ a „pěstováno“ leccos, co za filosofii nelze považovat, a to nejen až dnes, ale co nebylo – aspoň některými „směrodatnými“ mysliteli – za filosofii považováno již v minulostí, dokonce již v prvních významných dobách starořecké filosofie (nejznámější je kritická distance vůči tzv. mnohovědění (polymatheia) a vůči sofistice. Už tehdy se ukázaly velké obtíže, které toto rozlišováni a tuto kritickou distanci provázely. Proto je pochopitelné, že přinejmenším podobné obtíže budou provázet i každé naše rozhodování, zda nějaká tradice nebo jen jednotlivý pokus o jakousi „moudrost“, jak je lze dokumentovat z mimoevropských oblastí z dob přibližně současných s nejstaršími řeckými mysliteli (nebo dokonce starších) mohou být vskutku považovány za založení a další pěstování „filosofie“. Bude to zajisté vždycky záviset na vlastním chápání toho, čím je, má být nebo musí být opravdová filosofie, a proto žádné rozhodnutí nebude možno považovat za jednou provždy platné a závazné (jak to už ve filosofii bývá a jak to dobře známe). Nicméně od jednoho nároku nikdy nebude možno ustoupit: nikdy nám nebude stačit nějaká povrchní, nepromyšlená a nezdůvodněná, nivelizující pseudo-tolerance, ale budeme vždycky vyžadovat celkovou, řádně domyšlenou a a důsledně aplikovanou koncepci. Pokud taková koncepce nebude náležitým způsobem předložena, budeme muset trvat na tom, že filosofie byla vynalezena a nejdříve pěstována právě ve starém Řecku.
(Písek, 110202-1.)