This text provides a philosophical analysis of the concepts of situatedness and situation, focusing primarily on the human subject. The author posits that while every individual is embedded in an environment from the start, this situatedness should not be conflated with total determinism. The essay challenges the notion of an "objective situation," asserting that a situation is always inherently linked to a specific subject. This perspective reveals that situatedness is only a partial determination, leaving room for indeterminacy, openness, and choice. Such openness depends on the individual's unique qualities, such as intelligence, experience, and wisdom, which allow for active intervention. Consequently, situatedness is not a passive state but a dynamic one where initiative and creative activity introduce new determinants into the world. Ultimately, the author argues that objectivity represents only one facet of reality, as human action constantly reshapes the environment, transforming the initial conditions and expanding the boundaries of what is possible.
[Situovanost a situace]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 2. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
[Situovanost a situace]
To, co bude následovat, platí mutatis mutandis pro každý subjekt, ale my teď budeme mluvit hlavně o člověku. Každý člověk je od prvních okamžiků nějak zasazen do nejbližšího okolí, do prostředí, tj. je nějak situován. Situovanost však nesmíme zaměňovat ani omezovat na určenost, „determinovanost“, jak je zřejmé už z toho, že musíme počítat s někým, kdo je nějak (více méně určitým způsobem) situován. To naproti tomu často zapomínáme, když mluvíme o „situaci“ jako o něčem „objektivním“. Neexistuje žádná objektivně daná situace; situace je vždycky jen něčí situace. Proč to musíme zdůrazňovat? Protože situovanost právě není jen determinovanost, ale je to také determinovanost jen relativní, jen částečná, jen v něčem a v určitém ohledu, ale za hranicí té determinovanosti je také jakási nedeterminovanost, neurčenost, otevřenost, dovolující jednak volbu, jednak vnášení nových „determinant“ jistými akcemi, aktivitami. A právě tato „neurčenost“ (Ernst Bloch mluví o „nedourčenosti“, ale nemá to dost domyšleno) a tedy „otevřenost“ nemůže být objektivně stanovena, protože je závislá na tom, kdo je situován, na jeho vlastnostech, schopnostech, vytrvalosti, výdrži, chytrosti, zejména však inteligenci, zkušenosti, moudrosti atd. atd. A to vše náleží také k situaci a situovanosti: situovanost nemůžeme chápat jen ve smyslu jakési pasivity. Každá iniciativa, vynalézavá aktivita, rozšířená nebo zjemněla vnímavost a reaktibilita mění situaci – a protože každá skutečná aktivita vnáší do okolí, osvětí, do světa něco, co tam dosud nebylo, je „objektivita“ vždycky je jednou stránkou skutečnosti, nikdy však skutečností celou.
(110214-1.)