This philosophical text examines the 'performance of being,' asserting that the existence of any genuine entity cannot be grounded in or maintained by mere inertia. Instead, inertia provides the material that a subject-event must actively utilize to perform its being. Crucially, inertias are not self-sustaining; they tend toward decay and aging, requiring active maintenance. The text rejects the notion of being as 'dead material' or passive building blocks. Instead, it posits a hierarchical structure of events where each relative whole—whether a molecule, a cell, or an organism—must actively constitute and preserve its existence. Lower-level entities (sub-wholes) within these structures also perform their own 'sub-being,' yet they do so in functional alignment with the overarching whole. Ultimately, being is characterized as a continuous, active effort of integration and self-renewal across various levels of ontological complexity.
Výkon bytí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 3. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Výkon bytí
Jakkoli důležité jsou tzv. setrvačnosti, bytí žádného (pravého) jsoucna nemůže být založeno na setrvačnostech (ani nemůže být setrvačnostmi udržováno), nýbrž představuje vždycky jen „materiál“, jehož si může a musí subjekt-událost používat ke svému bytí, tj. k výkonu (vykonávání) svého bytí. Je tomu tak především proto, že setrvačnosti nejsou ničím „samozřejmým“, ale že mají tendenci se rozkládat, upadat, „stárnout“, takže samy musí být aktivně udržovány. V tom smyslu vůbec nejde o nějaký „mrtvý materiál“, o nějakou obdobu stavebních kamenů, kterých je ke stavbě jen použito, ale které zůstávají vůči stavbě zcela pasivní. Míra zapojení setrvačností do složitějších, komplexnějších událostí-celků je ovšem různá; jinak je zapojena buňka do orgánu a do celého těla (které je jen relativním celkem), a jinak je zapojena třeba organela do (relativního) celku buňky, a docela jiné je zase zapojení atomu do jednoduché nebo i složitější molekuly. Každý „celek“ (i relativní celek – ale ve skutečnosti je každý celek jen relativní, není „dán“, nýbrž musí být ustaven a zejména udržován) musí aktivně vykonávat své „bytí“, i když v tomto výkonu musí mít nadále své místo a svou funkci i mnoho nižších celků (sub-celků), které také musí své „bytí“ (tj. podřízené, „angažované“ bytí, sub-bytí) rovněž aktivně vykonávat, i když s významným ohledem na celkové bytí, bytí vyššího celku.
(Písek, 110320-2.)