This text analyzes the opening ideas of Max Scheler's "The Place of Man in the Cosmos," specifically focusing on the distinction between the word, the concept, and the actual human being. Scheler points out a treacherous ambiguity inherent in the term "man" from the very beginning. However, the author critically examines what Scheler means by the ambiguity of a "concept." While a word is inherently variable and its meaning is clarified through narrative context, a concept should be logically defined and unambiguous. The text discusses the methodological difference between how word meaning functions and how a concept is defined through its relationships with other concepts. It demonstrates that while word meaning can be clarified through interpretation and narrative, concepts require strict logical delimitation. This distinction is crucial for understanding philosophical anthropology and correctly grasping the problem of man's position in the world. The work thus contributes to the discussion on terminological precision within philosophical discourse.
Slovo a pojem
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 8. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Slovo a pojem
Max Scheler začíná hned v třetím odstavci své knížky „Místo člověka v kosmu“ touto větou: „Již slovo a pojem ,člověk‘ obsahuje záludnou dvojznačnost, a jestliže ji neprohlédneme, nemůžeme se problému zvláštního místa člověka ani chopit.“ (čes. překlad, str.45). Každému, kdo pozorně naslouchá, musí být nápadné, že se tu o „člověku“ mluví v trojím odlišném smyslu: něco jiného je slovo „člověk“, něco jiného „pojem člověka“, a obojí se ještě více liší od „skutečného“ člověka, jehož místa ve světě resp. v kosmu se chceme dopátrat. Mluví-li Scheler o „dvojznačnosti“ slova ,člověk‘, chápe zřejmě slovo jako něco, co má význam, co něco znamená, co je tedy něčím víc než pouhým označením, pouhým znakem. Naproti tomu není vůbec jasné, co by mohl mínit dvojznačností pojmu ,člověk‘: jak může mít pojem dva nebo dokonce více významů, tj. znamenat dvě nebo více „věcí“? Není pak vhodnější mluvit o dvou nebo více různých pojmech? O „pojmu“ má smysl mluvit právě jen proto, že na rozdíl od pouhého slova, které může mít různé významy, má sám význam pouze jeden jediný, a to právě proto přesným, že může být několikerým způsobem velmi přísně a přesně vymezen. Zatímco význam slova může být upřesňován jen tak, že je ho užíváno v různých souvislostech a tudíž vždycky jen přibližně a nepřesně), pojem může být vymezen nejprve základně, aby pak mohl být dále a dále upřesňován, někdy obohacován a rozšiřování co do obsahu, jindy přesnějším a přesnějším odlišováním o jiných, dokonce i velmi blízkých a podobných pojmů (které tím jsou ovšem také upřesňovány a blíže vymezovány; ostatně právě toto vymezování pojmů je možné vždy jen zároveň pro několik blízkých pojmů, a to tak, že se jejich vzájemné podobnosti, ale i odlišnosti vymezují vůči řadě dalších, už zcela nepodobných pojmů, které však k sobě nějak „logicky“ náleží). Můžeme také mluvit o objasňování významu slov výkladem, vypovídáním, zkrátka narativně, zatímco pojmy upřesňujeme logicky, tj. jejich vymezováním za pomoci jiných pojmů.
(Písek, 110808-1.)