This text reflects on the fundamental role of philosophy in the life and thought of the educated European, while warning against the growing barbarization of contemporary Europe. The author argues that philosophy is not a mere elective but a constitutive element of European identity that cannot be entirely avoided. A distinction is made between a superficial contact with philosophical thought and a deep, authentic devotion to philosophy as a guide. True philosophizing is described as a process that often leads an individual down paths lacking obvious pragmatic utility, complicating life rather than simplifying it. Nevertheless, this commitment is necessary because attempting to avoid philosophy results in spiritual and intellectual harm. The reflection emphasizes that philosophy requires the courage to be led into uncharted and demanding realms of thought, which is an essential prerequisite for preserving European erudition and culture in its deeper sense.
Filosofie – potřeba a nutnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 9. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Filosofie – potřeba a nutnost
Filosofii v nějakém rozsahu potřebuje každý trochu vzdělanější Evropan (ale pozor: ne každého, kdo se v Evropě narodil nebo narodí, můžeme už považovat za Evropana; zejména v poslední době se Evropa povážlivě barbarizuje, zatímco stále přibývá „Evropanů“ v mimoevropském světě). Možná, že slovo „potřebuje“ není zcela na místě, či spíš prostě plně nevystihuje, oč jde. Ono se to má také tak, že se filosofii v nějakém rozsahu prostě nelze vyhnout, nelze jí zůstat nedotčen. Filosofie a filosofování nějak už náleží k životu a myšlení každého Evropana (v tom hlubším pojetí). Ale něco jiného je, když se někdo chce filosofii oddat, když se jí chce opravdu věnovat, což znamená se jí nechat také vést, a možná ještě přesněji: dát se jí vést, tj. vskutku jít těmi cestami a stezkami, po které nás filosofii sama vede. To je ta zvláštní okolnost, dokonce podstatný rys každého filosofování, že se jí člověk oddá, že v jejích službách dělá velmi často věci, které by jinak nedělal a které mu zejména jednak nejsou vlastní, jednak mu nepřinášejí (nemusí přinášet) žádný zjevný „užitek“, neusnadňují mu život, ale spíše komplikují. A přece se filosofii v nějaké formě musíme „oddat“, tj. nemůžeme se jí zcela vyhnmout, a vyhýbáme-li se, není to beze škody.
(Písek, 110917-1.)