The text explores the problematic nature of classical philosophical categories, specifically form and matter (morphe and hyle), within the context of modern thought. The author emphasizes the need to critically re-evaluate these traditional concepts, which have seen a significant shift in importance during the 20th century. In fields such as biology, morphology has lost its primary status, leading to a conceptual displacement. The article analyzes semantic shifts where "form" is used metaphorically—such as in "form of movement" or "history of form"—often without regard for original meanings. It also addresses the introduction of alternative terms like Gestalt or appearance, which frequently lack clear definition. A central theme is the contemporary tendency to prioritize "content" over "form," viewing the latter as a mere interchangeable surface. Ultimately, the text questions the continued relevance of these traditional dualities in current scientific and philosophical contexts, suggesting they may need to be sidelined or fundamentally redefined.
Tvar(y) – μορφαι
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 10. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Tvar(y) – μορφαι
Některé klasické (a tradiční) pojmy je třeba nejen znovu promyslit a ustavit, ale někdy i postavit stranou jako nedůležité a dokonce pochybné, přinejmenším však v některých případech jako jen v některých kontextech použitelné. Mezi takovými pojmy (v tomto případě hned dvojicemi pojmů) jsou také tzv. kategorie morfé a hylé, „forma“ a „materia“, česky „tvar“ a „látka“. V posledních desetiletích, vlastně v celém 20. století, došlo třeba v biologii postupně k velkému přesunu důrazů: dnes má morfologie mnohem menší důležitost, než mívala; k podobnému přesunu však docházelo a stále ještě dochází i v jiných oborech, a nejen vědeckých. Problémy s tím spojené bývají někdy provizorně „řešeny“ tím, že se starých termínů užívá sice nadále, ale v jiných, „přenesených“ významech, a autoři se často tváří (a chovají), jako by těch původních významů nebylo (jako např. forma pohybu nebo dějiny formy; často také místo „způsobu“, „obrazu“ apod.). A jindy se zase začne užívat jiný termín, aniž by se příliš dbalo na vyjasnění, zda takový jiný termín jen prostě nepokrývá staré významy (např. v němčině Gestalt, v češtině zase třeba podoba nebo vzezření, fazóna atd.). A nejčastěji se zapomíná, že „obsah“ je tím základním a nejdůležitějším, zatímco „forma“ či „tvar“ jsou vyměnitelným (či zaměnitelným) „povrchem“.
(Písek, 111009-1.)