This text examines the relationship between ethics and norms, challenging the common assumption that the morality of an action is primarily based on formulated rules or commands. The author employs an analogy with logic: just as logical thinking is not constituted by logical principles formulated after the fact, the ethical nature of an act does not derive from the norms themselves. While these norms serve a practical function, their validity and truth are anchored in something that transcends individual decisions and social conventions. The paper emphasizes the necessity of distinguishing between objectified norms, which are captured in language and laws, and non-objective norms, which serve as the true criteria for correctness and authenticity. These non-objective standards are ontologically superior to any human constructs and form the basis for evaluating both morality and rationality. The aim of this reflection is to demonstrate that ethical conduct arises from a deeper foundation than mere prescriptions.
Etika a „normy“ / „Normy“ v etice
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 2. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Etika a „normy“ / „Normy“ v etice
Můžeme si pomoci určitým přirovnáním (které ovšem – jako obvykle – na jednu stranu kulhá): podobně jako logičnost myšlení (myšlenkového výkonu) není založena nějakými principy nebo normami (které pouze mohou být formulovány až dodatečně a mají funkci jen pomocnou, nikoli konstitutivní), není ani etičnost (případně morálnost) jednání (činů) založena nějakými mravními či etickými pravidly nebo normami. Formulace takových norem (pravidel, příkazů a zákazů atd.) má zajisté praktickou funkci, ale jejich platnost je založena jinde a jinak než v takových formulacích, a dokonce jinde než v nějakých lidských rozhodnutích, ať už individuálních („subjektivních“) nebo kolektivních (konvencích či dokonce formulovaných pravidlech a zákonech). Právě proto musíme pečlivě a důsledně rozlišovat mezi „normami“ nějak už pochopenými, zachycenými a formulovanými (tedy zpředmětněnými) na jedné straně a mezi „normami“, které jsou rozhodujícími kritérii či měřítky všech takto pochopených, zachycených a formulovaných norem, a především rozhodujícími kritérii pravosti či nepravosti, správnosti či nesprávnosti, mravnosti či nemravnosti atd. všech typů jednání, tedy včetně myšlení, usuzování atd., které ovšem musíme označit a chápat jako „nepředmětné“.
(Písek, 100215-1.)