This philosophical reflection examines the ontological nature of the artwork and the complex process of its reception by the viewer. The author argues that a work's external form is merely a facade that does not immediately reveal its most essential or profound qualities. To truly "unlock" a work of art, the viewer must possess a certain level of preparation, including prior experience and the mastery of how to "read" and perceive the medium. This disclosure is a gradual process, contingent upon the viewer’s specific approach and what they seek within or behind the work’s outward appearance. Central to this experience is the act of being "addressed" by the work, a mediated phenomenon that requires the subject's active openness to become real. The text challenges the emphasis on a work’s "worldliness" or global popularity, characterizing such metrics as misguided. Instead, "truthfulness" is identified as the fundamental criterion of artistic value. Ultimately, artistic creation finds its justification only through its service to "Truth," rather than its broad social reach or quantitative global impact.
Dílo a „Pravda“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 3. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Dílo a „Pravda“
Umělecké dílo se nám „ukazuje“ pouze po vnější stránce, tedy nikoli celé, dokonce ani ne v tom nejdůležitějším, nejpodstatnějším. Aby se nám „odemklo“, musíme na to být připraveni (zkušeností s jinými uměleckými díly, ale také tím, že jsme ovládli způsob, jak se na nějaké dílo dívat, jak je „číst“, ba jak vůbec číst a vnímat, atd.). A rozhodně se nám neotevře najednou, ale otvírá se postupně, a to v závislosti na tom, jak k němu přistupujeme a co „na“ něm či spíše „v“ něm (eventuelně „za“ ním, tj. za jeho vnější podobou) hledáme. Ale to všechno stejně je jen „prostředkem“ toho, abychom se jím, tj. tím vlastním uměleckým dílem (které vůbec není totožné s žádnou z jeho „podob“, které vždycky zavisí na přístupu toho či onoho „přistupujícího“) nechali oslovit. A to oslovení není ničím hotovým a daným, a neoslovuje nás tak vlastně ani dílo samo, které ono „oslovení“ jen „zprostředkuje“. Takže to vlastní, skutečné, to rozhodující „oslovení“ přichází rovněž jako „ještě nejsoucí“, a aby se stalo skutečným oslovením, které nás skutečně oslovuje, potřebuje nutně to, abychom se sami tomuto „oslovení“ otevřeli. V tom smyslu pak hovory o „světovosti“ nějakého díla jsou poněkud pomýlené, protože nejde o „světovost“, nýbrž o „pravdivost“. Jako ostatně vše, také tvorba může najít své ospravedlnění pouze ve službě „Pravdě“, nikoli pouze v tom, že „působí“ doširoka, do širokých vrstev, ba až po celém světě.
(Písek, 100305-2.)