This text challenges the common adage that "numbers do not lie" by critically examining the essence of quantification in the real world. The author argues that any counting process requires an abstraction from the individual differences between objects, such as apples or livestock. To generate a numerical value, we must ignore the uniqueness of individual entities and treat them as identical, a condition that does not exist in objective reality. While this reduction is practically useful, it can lead to overlooking specific or rare deviations in deeper inquiries. The text further explores the idea that quantification is a highly specialized and reductive method of knowledge that reaches its limits when dealing with unique phenomena. Finally, the author references Edmund Husserl's phenomenology, noting that mathematics is applicable primarily when phenomena are prioritized over reality itself. Quantification is thus presented as a tool that demands an awareness of its own epistemological limitations and its foundational reliance on sensory experience.
Kvantifikace
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 4. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Kvantifikace
Běžné pořekadlo, že „čísla nelžou“, je mylné, jakmile jde o to, postihnout cokoli skutečného. Předpokladem vytvoření nějakého čísla je např. spočítání kusů nějakých „předmětů“, např. jablek nebo krav. Abychom však mohli spočítat, kolik jablek máme na stole, musíme odhlédnout od toho, že ta jablka nejsou totožná, že každé je trochu jiné. Jejich odlišnosti musíme proto zanedbat, a v tom bude vždy naše počítání nepřesné. Přesně lze spočítat pouze naprosto totožné „předměty“, ale takové se v našem světě nevyskytují. Z praktických důvodů nám uvedené nepřesnosti nemusí v některých ohledech vadit, někdy může být docela výhodné takových nepřesností nedbat, ale je třeba stále vědět a počítat s tím, že tam nepřesnosti jsou, neboť naopak v jiných ohledech nám může jít především o individuální odlišnosti, specifické, třeba zvláštní nebo i řídké a vzácné odchylky. Také počet odchylek lze spočítat (například v procentech výskytu), a statistikové to stále dělají. Ale jdeme-li v rozlišování odchylností dost daleko, dostáváme se do sféry kvazi-jedinečného nebo dokonce plně jedinečného, které sice opět může být nějak kvantifikováno, avšak vždy jen na nižších úrovních a spíše pouhými seznamy a výčty. Kvantifikace tak představuje jednu velmi starou a velmi úzce specializovanou cestu, jak poznávat skutečnost resp. skutečnosti. Předpokladem kvantifikací jen redukovaný (a redukující) způsob registrování fenoménů. (Není divu, že vynálezcem a zakladatelem fenomenologie byl původně matematik. Husserl si uvědomoval, že matematika – a vůbec kvantifikace – je použitelná právě jen za předpokladu, že přednost dáme jevům, fenoménům před skutečnostmi. Pod vlivem empirismu však sám už dával přednost zkušenosti ne-li pouze, tak rozhodně především a na prvním místě smyslové – ta nesměla chybět právě jako základ nikde, kde šlo o tzv. vykazatelnost.)
(Písek, 100423-2.)