This text explores the ontological nature of events and their fundamental relationship to the world. The author defines a true event as an internally integrated unity that unfolds from its beginning to its end. A central theme is the integration of an event into the world, which occurs through contact and interaction with surrounding events. Without such connections, an event leaves no trace and effectively fails to participate in the world's context. The world is thus characterized as a system built not on isolated events, but on their capacity for communication, action, and reaction. The text further examines the differences in reactivity across various levels of events. Lower-level events possess more limited means of interaction, which complicates their identification and understanding from the perspective of higher levels. This hierarchical structure and the limited sensitivity of lower levels impose significant constraints on our cognition of reality. The author suggests that these epistemological consequences are profound, as the true properties of lower-level events may remain partially inaccessible to higher-level observation due to the necessity of mediation.
Události a svět
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 31. 5. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Události a svět
Každá, i ta nejmenší (pravá) událost je kusem událostního dění, které je vnitřně integrováno v jednotu, a to od samého prvního počátku svého uskutečňování až do jeho posledního konce. (Jinak má ovšem většina událostí ještě další počátky a konce v průběhu událostního dění.) Problémem, který zatím musíme nechat bez řešení, je to, zda nemůžeme nebo nemusím předpokládat příslušné událostné dění ještě před počátkem jeho uskutečňování (zvnějšňování, realizace). Událost, která nenavázala žádný kontakt s jinými událostmi kolem sebe, eo ipso nevstoupila do svazku se světem, takže poté, co její dění skončí, nenechává po sobě žádnou stopu (tedy jako by se nikdy nestala, jako by k ní nikdy nedošlo). Naproti tomu tam, kde k takovému kontaktu s jinými (okolními) událostmi dochází (a to jak aktivně ze strany oné události, tak ze strany jiných událostí), je taková událost aktivně zapojována do kontextu místní oblasti světa, tedy do světa vůbec. Aktivita, nezbytná pro takové zapojení, může vycházet buď od události samé, ale také od událostí jiných, a většinou k ní dochází v obou směrech. Zatím musíme nechat nerozhodnuto, zda vůbec může dojít k situaci, že k takové aktivitě (tedy konkrétní akci) může dojít pouze jednosměrně; pokud ano, znamenalo by to připustit ryzí „akce nazdařbůh“ (v bytostnějším, hlubším významu než jak to měl na mysli třeba Jennings nebo u nás Kozák). Svět však je nepochybně založen nikoli na událostech samých, nýbrž na jejich schopnosti spolu komunikovat, tedy na jejich akcích a reakcích, tedy na jejich aktivitě a reaktibilitě. Protože však reaktibilita událostí nižších úrovní je, jak se zdá, omezenější než reaktibilita událostí vyšších úrovní, neboli jinak řečeno, protože na nižších úrovních má reaktibilita omezenější prostředky a možnosti (Kozák říkával, že má „hrubý rastr“; to ovšem zajisté nevylučuje, že by naopak v jiných směrech nemohla být citlivější, senzitivnější, bude třeba sledovat obojí možnost), je přístup událostí vyšších úrovní k událostem na nižších a nejnižších úrovních nutně podroben omezením. „Skutečné“ vlastnosti nižších a zejména nejnižších událostí budou pravděpodobně unikat možnostem nejcitlivější reaktibility událostí jim úrovní stejných nebo blízkých, takže jejich odhalování (či spíše odhadování) a rozpoznávání z vyšších úrovní bude velmi znesnadňováno až snad znemožňováno, neboť se bez zprostředkování na nižších úrovních nebude moci obejít. Jaké důsledky to bude (a musí) mít na poznávání světa, lze předem jen odhadovat; ale jistě budou nemalé.
(Písek, 100531-1.)