This text explores the distinction between scientific anthropology and the philosophy of man, building on Karel Kosík’s thesis that science fails to capture the human being in their entirety, particularly concerning the question of truth. The author generalizes this argument to other scientific fields, using atomic physics as a key illustration. Traditional science defines the atom solely through its chemical and physical properties, thereby ignoring its vital role within a living organism. Referencing the work of A. N. Whitehead, the text emphasizes that atoms actively integrate into higher organizational structures, and their functions are influenced by the overall plan of the living body. A scientific approach that examines entities in isolation thus overlooks their inherent capacity to participate in higher forms of existence. The document highlights that while science reduces reality to partial aspects, a philosophical perspective requires grasping the broader interconnectedness of being that transcends the boundaries of individual disciplines and their methodological limitations.
[Antropologie a antropo-logie / Rozdíl mezi filosofií člověka a vědou o člověku]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 8. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
[Antropologie a antropo-logie / Rozdíl mezi filosofií člověka a vědou o člověku]
Žádná vědecká antropologie nepostihuje plně člověka, protože nezachycuje souvislost jeho problematiky – kromě jiného a například – s otázkou pravdy. (Tak to před mnoha lety v Mexiku řekl Karel Kosík.) Naprosto analogicky bychom to mohli aplikovat na nejrůznější jiné vědy. Protože filosofie člověka, pokud není chápána jako celá filosofie, tak se stává vědou, stává se antropo-logií, není to filosofie člověka, ale věda o člověku – a ještě která, z kterého hlediska a podobně. Tak když to aplikujeme na jiné obory – a vybereme krajní případ, že to aplikujeme na fyziku, na fyziku atomu třeba, tak se ukáže, že musíme říci, že věda o atomu nepostihuje atom vcelku, v jeho všech vlastnostech, protože nezachycuje souvislost jeho aktivit, jeho bytí, jeho fungování uprostřed jiných atomů, tedy nezachycuje souvislost třeba se životem, protože ten či který atom má také velký význam pro to, co známe jako organismus, jako živou bytost. Ta představa, že atomy zůstávají tím, čím jsou, a jsou organizovány jen zvnějška do organismu, je chybná a musí být opuštěna. A my si musíme uvědomit to, co si kdysi uvědomil matematik a fyzik Whitehead, že atomy jsou schopny se nějakým způsobem (aktivně a samy) integrovat do živého těla, a to znamená, že jejich aktivity – Whitehead upozornil, že hlavně to budou aktivity jejich elektronů, to bychom mohli ještě přezkoumávat – že jsou schopny se nějak zapojit do plánu celého těla. Tato schopnost zapojit se do plánu nějaké vyšší „organizace“ je vlastně tou fyzikou atomu opomíjena: atom je zkoumán a vymezován, definován jenom ve svých vztazích chemických, a eventuelně fyzikálních. Jeho „funkce“ v živých tělech jsou ponechány jiné disciplíně.
(přepis z diktátu – Písek, 100830-1.)