This text explores the challenge of constructing a conceptual model of the subject, emphasizing that traditional objectifying terminology is inadequate for this purpose. It highlights the historical shift in the meaning of the word subject, which, primarily through the influence of German Romantic philosophy, came to represent the opposite of an object - a non-object. This conceptual evolution has significant implications for how we understand the process of definition and delimitation. Unlike a physical object, a subject cannot be fully defined by fixed boundaries because its internal, non-objective dimension is anchored in pure non-objectivity throughout its active existence. The author notes that this anchoring is a metaphorical term describing a fundamental aspect of the subject's being, rather than a literal state. Ultimately, the document argues that any philosophical approach to the subject must account for this inherent non-objectivity, which prevents the subject from being treated as a mere entity among objects, requiring a shift in traditional philosophical inquiry.
Subjekt jako model
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 9. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Subjekt jako model
Chceme-li vypracovat myšlenkový model „subjektu“, musíme především stále počítat s tím, že k tomu nemůžeme použít tradičně zpředmětňující pojmovosti, která je schopna určit a vymezit cokoli pouze jako „předmět“, „objekt“. Slovo „subjekt“ dostalo (hlavně přičiněním německé romantické filosofie, i když předpoklady k tomu byly položeny již dříve) zcela nový význam, dokonce v jistém ohledu opačný, než jaký mělo až do té doby: znamená totiž opak objektu, tedy non-objekt (opak předmětu, tedy ne-předmět). To má hned několik závažných důsledků, zejména také pro samo chápání povahy takového „vymezování“ (jak zní tradiční termín, počítající s určením „meze“ resp. „mezí“ jako něčeho určitého a definovatelného). Subjekt však v jednom směru takto vymezitelný není, neboť svou vnitřní (nepředmětnou) stránkou je „zakotven“ v „ryzí nepředmětnosti“ (a to nejen svým počátkem a původem, ale po celou dobu svého aktivního „bytí“). V čem spočívá tato „zakotvenost“? (Pochopitelně jde jen o pomocný termín s metaforickým významem – jakákoli analogie s „kotvou“ a „kotvením“ musí být popírána.)
(Písek, 100905-1.)