The presented text explores an original metaphorical conceptualization of development as a train that must actively build its own tracks as it advances. This profound parallel illustrates the complex dynamics of progress, which is inherently limited by the necessity of constructing its own path in real-time, while simultaneously being directed and internally stabilized by that very structure. The author emphasizes that the overall speed of advancement depends directly on the efficiency of infrastructure construction and the immediate availability of materials, which may be sourced from the surroundings or even recycled from previously traversed sections. The construction of tracks represents an essential continuity for the system, without which forward movement would be practically impossible. Although the terrain imposes certain functional demands and requires adaptation, the resulting route is never strictly predetermined but emerges as a unique result of a creative process and the train's interaction with the environment. The reflection highlights the strong interconnectedness between past structures, present efforts, and future direction in the process of any evolution.
Vývoj jako „vlak“ s vlastními kolejemi
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 12. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Vývoj jako „vlak“ s vlastními kolejemi
Vlak nemůže jet kupředu bez kolejí, ale může si ty koleje před sebou stavět. Ta jízda bude ovšem pomalejší, protože bude závislá na rychlosti, jakou se podaří ty koleje před vlakem stavět. (Z historie víme, jak může cestu vlaku zpomalit třeba jen to, že se poškozené koleje musí místy a čas od času opravovat – jako tomu bylo v případě přesunu našich legií do Vladivostoku koncem první světové války.) Pochopitelně bude nutné mít buď nějakou zásobu kolejí s sebou, anebo si ty koleje ještě také cestou vyrábět – třeba tak, že jakousi vzorovou kolej bude možno znovu a znovu kopírovat. K tomu zase bud zapotřebí odněkud brát potřebný materiál, nejspíš z blízkého okolí. (Také by bylo možno uvažovat o tom, že ty „staré“, již použité koleje budou rozebrány a znovu použity k dalšímu postupu vpřed.) Ty nové koleje nebude někdy možno klást jen rovně kupředu, ale bude třeba více nebo méně nějak vyhovovat i terénu. Bez kolejí to nejde, bez jejich stavění před vlak také ne (když tam předem postaveny nejsou), ale to, jak se koleje budou klást, není ani dáno předem, ani není jednoznačně dáno terénem – ale přesto je nezbytnost těch kolejí nepochybná; a je tím ovšem také zajištěna jistá kontinuita, bez níž by cesta vlaku byla také nemožná.
(Písek, 101204-2.)