This text develops a philosophical conception of perception not as a passive causal consequence of external stimuli, but as an active process of 'reading.' The author argues that the common understanding of perception as a mere reaction to external impulses lacks deeper meaning. Reading is presented here as a phenomenon that transcends the boundaries of mere interpretation. While interpretation often serves only as an explanatory addition to a given object, reading represents a movement from the perceived towards what lies 'behind' it. It is not just about the correct decoding of signs or understanding their arrangement, but about comprehending their purpose and what they refer to. Thus, reading leads us away from the immediately present object toward a broader horizon of meaning. The text emphasizes that sensory organs are rightly called 'senses' because their function is to mediate this deeper sense through the process of reading reality, which integrates understanding and a transcendence toward what is not immediately contained in the data.
„Čtení“ jako „přístup“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 5. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
„Čtení“ jako „přístup“
„Vnímání“ nesmíme chápat jako kauzální následek vnějšího působení, nýbrž od samého základu (počátku, nejprimitivnějších fotrem) jako „čtení“ (což znamená něco víc než „interpretaci“, jak jí obvykle rozumíme). Možná má dobrý „smysl“, že o smyslových orgánech resp. jejich funkcích a výkonech mluvíme jako o „smyslech“, neboť „vjem“ chápaný jako pouhý následek externího podnětu by nemohl přece žádný „smysl“ mít. Běžně se interpretací myslí jakýsi vysvětlující dodatek k tomu, co nějak máme před sebou. „Čtení“ je však něčím dalekosáhlejším, co takovou interpretaci sice v sobě obsahuje, zahrnuje ji, ale nezůstává u toho, co takto interpretuje, ale od takto interpretovaného přechází, překračuje k něčemu, co ono interpretované neobsahuje, ale co je teprve jakoby „za ním“. Čtení totiž neznamená jen správné vyluštění nějakých značek resp. objasnění, čím jsou a proč jsou seřazeny právě tak a ne jinak, ale porozumění tomu, k čemu ty značky slouží, k čemu jsou dobré právě v tom konkrétním seřazení a k čemu jen jakoby odkazují, k čemu se odnášejí (či k čemu spíš nás odvádějí a vedou od toho, co máme před sebou a co nějak interpretujeme).
(Písek, 090523-2.)